neděle 18. ledna 2015

MŮJ ŽIVOT A NÁZORY: PROČ SE NA TO NEVYKAŠLU


"že se na to nevykašleš…"



S větou "proč se na to nevykašlu" se setkávám celý život.
Jsem hodně upřímná, neumím moc nikomu něco nalhávat, ráda jednám na rovinu. Chci říct, co si myslím, nebaví mě "chodit kolem horký kaše", když mě něco štve, tak se to dotyčný dozví. Nahlas projevuju svoje názory, ať s nimi někdo souhlasí, nebo i kdybych měla být proti všem. Bojuju za svoje názory i principy. Nepromýšlím následky, jednám.
Když jsme v testu profesního zaměření na základce měli kroužkovat odpovědi, které nás vystihují, o každé jsem přemýšlela docela dlouho – kromě jediné: "Nebojím se vyslovit své názory."
Jsem také svéhlavá, nerada se podřizuji pravidlům a z dětství mi zůstalo "a proč" – odmítám dělat věci, ve kterých nevidím smysl. Spoustě lidí se to nelíbí, a v průběhu života na to doplácím. Podle někoho jsem jen drzá a dovoluji si.
Na prvním stupni základky jsem byla nesčetněkrát poslána do ředitelny, na druhém získala řadu důtek. Na základce totiž platilo – mysli si, co chceš, ale ne abys nějak nesouhlasil nebo odporoval. Já jsem si dovolovala vyslovit jakýkoli svůj názor – vybočovala jsem z řady mlčky souhlasících, kteří projevovali svůj nesouhlas někde stranou a chovali se k dotyčným mile.
Byla jsem téměř jediná, kdo byl slyšet, a proto si mého "odporu" nazvaného "drzostí" a "nevhodným chováním" učitelé všímali ještě víc. Dostala jsem se do kolonky "problematický žák" a myslím, že v kabinetech se nezřídka říkalo "no jó, zase ta Šostaričová". A rozčilovali mne větou "že zrovna ty, taková inteligentní, ty bys měla umět zvážit, co říct". (Není neschopnost se ozvat spíš hloupost?)
"Mlčky souhlasící" mi říkali, že se na to nevykašlu, že mi to stojí za to, proč si to prostě nenechám pro sebe. Proč radši nenadávám někde stranou s nimi, proč si dělám problémy.
Ano, měli to jednodušší. Ale já jsem se nemohla "na to vykašlat". Nedalo mi to něco neříct. Nedokázala jsem se na někoho usmívat, dělat, že nemám žádný problém, a pak na něj stranou nadávat. Bylo to proti mně samotné, která má ráda upřímnost a jednání na rovinu, bylo to proti mým zásadám, dá-li se to tak říci. Přiznávám, někdy to však bylo čistě akce-reakce.
Komplikuji si to i v osobních vztazích. Mamka mi říká "vykašli se na něj", když se hádám se sestřiným přítelem, který nesnese, že mám svoji hlavu. Na něj se také nedokáži "tvářit mile a nic neříkat", když se mi něco nelíbí. Moje upřímnost se mnohdy stává krutou upřímností, a protože nedokáži předstírat, jak jsem nadšená dětmi, hádám se i se sestrou.
Babička se mně snaží převychovat a opakuje mi: "Prosímtě nic neříkej, zase bude zle, nech si to pro sebe, stejně tím nic nevyřešíš." Ta mi to říká zase především kvůli diskusím se strýcem, které se někdy zvrhnou v hádku – dojde ke střetu názorů a já odmítám ze svého ustoupit, "nechat si ho pro sebe" a souhlasit se strýcovým, i když je úplně jiný.
Zřejmě má pravdu, že tím nic nevyřeším. Bylo například k něčemu, když jsem na základní škole odporovala sezení ve skupinkách, v němž nevidím smysl? (Skupiny byly sestavené tak, aby v nich byli „slabší i silnější žáci“, což vede k tomu, že pracují především „silnější žáci“ a „slabší žáci“ toho dělají velmi málo – na prvním stupni byli „hlídači času“, na druhém přikyvovali nebo přečetli pár odrážek z prezentace, "slabší žáci" nejsou donuceni k tomu pořádně pracovat a "silnější žáci" neodvedou tak dobrou práci, jako kdyby byli ve skupině samí "silnější".)
A bylo k něčemu, když jsem později (asi před měsícem) na intru šla vychovatelce říct, že mi připadá nespravedlivé, že dvě spolubydlící mají kvůli nevynášení koše zakázané vycházky, když já, která koš také nevynáší, mám vycházky?
Nebylo. Nic jsem tím nezměnila a dělala si problémy. Ovšem převychovat se nenechám. Neumím se na to vykašlat. A vlastně ani nechci. Myslím si, že je potřeba umět vyslovit svůj názor. Že je potřeba, aby byl někdo slyšet. Pokud by bylo slyšet víc lidí, tak to možná není "k ničemu". Ono to vlastně není ani tak. I kdyby jen z toho principu, že si nenecháme všechno líbit.

K. V KUCHYNI: OBČERSTVENÍ A PITÍ NA (SILVESTROVSKOU) OSLAVU



Asi si řeknete, že se silvestrovským občerstvením jsem osmnáctého ledna trochu mimo. Já jsem také váhala, zda má smysl sem tyto recepty vůbec dávat, když jsem je nestihla přidat na Silvestra. Došla jsem k tomu, že má. Myslím totiž, že se budou hodit i v průběhu roku, když přijde návštěva.
ŘEDKVIČKOVÁ POMAZÁNKA: Svazek ředkviček zbavte listí a kořínků, opláchněte, nastrouhejte a vymačkejte z nich vodu. Smíchejte s 250g lučiny nebo žervé, osolte a opepřete. Podávejte posypané pažitkou, ozdobené petrželkou nebonivou.

SÝROVÁ POMAZÁNKA S ČESNEKEM: Nastrouhejte 100g sýra (eidam). Promíchejte s 200g lučiny nebo žervé, 1-2 prolisovanými stroužky česneku a solí a pepřem. Podle potřeby nařeďte mlékem nebo vodou.

MODRÁ SÝROVÁ POMAZÁNKA: Nastrouhejte 50g sýra typu eidam a 50g modrého plísňového sýra (niva). Promíchejte s 200g lučiny nebo žervé. Dochuťte solí a pepřem, podle potřeby nařeďte mlékem nebo vodou.

OLIVOVÁ TAPENÁDA: Promixujte 200g černých oliv60g kaparů, 2-4 filátky sardelek, lžičkou citronové šťávy a 50ml olivového oleje. Podle potřeby dosolte.

CELEROVÁ POMAZÁNKA SE SÝREM: Nastrouhejte 100g oloupaného celeru a 60g modrého plísňového sýra (niva). Promíchejte se 125g lučiny. Dochuťte solí a pepřem, podle potřeby nařeďte mlékem nebo vodou.

TAŠTIČKY S RAJČATOVO-OLIVOVOU NÁPLNÍ

Příprava a vaření: 15-20 minut (+chladnutí)
Pečení: 18-22 minut

Množství: 8 taštiček

Ingredience:
1 lžíce olivového oleje
1 stroužek česneku
250g passaty
100g zelených oliv
1 vrchovatá lžička oregana
sůl a pepř
250g křehkého nebo listového těsta (+ mouka na vál)
1 vejce

Postup:
  1. Česnek nakrájejte nadrobno, olivy přepulte. V mělkém hrnci rozehřejte olej a na vysokém stupni krátce (1-2 minuty) opékejte česnek. Přidejte passatu, olivy a oregano. Vařte bez pokličky 10-15 minut na vyšším stupni do zhoustnutí. Osolte a opepřete. Nechte vychladnout.
  2. Troubu předehřejte na 180°C. Těsto vyválejte a vykrájejte z něj kolečka o průměru asi 10cm. Do středu dejte náplň, okraje k sobě přitiskněte a založte. Taštičky dávejte na plech vyložený pečicím papírem. Rozšlehejte vejce a potřete s ním taštičky. Pečte 18-22 minut.

TAŠTIČKY SE ŠPENÁTOVOU NÁPLNÍ

Příprava a vaření: 15 minut (+ chladnutí)
Pečení: 18-22 minut

Množství: 16 taštiček

Ingredience:
1 lžíce olivového oleje
1 cibule
200g čerstvých špenátových listů
200g ricotty
3 lžíce parmazánu
sůl a pepř
500g křehkého nebo listového těsta (+mouka na vál)
1 vejce

Postup:
  1. Cibuli nakrájejte nadrobno, špenátové listy opláchněte. V pánvi rozehřejte olej a 2-3 minuty na vyšším stupni na něm opékejte cibuli. Po částech přidávejte špenátové listy a nechávejte je zavadnout, poté ještě chvíli opékejte. Vymačkejte ze špenátu vodu a nechte směs vychladnout. Poté smíchejte s ricottou, parmazánem, solí a pepřem.
  2. Troubu předehřejte na 180°C. Těsto vyválejte a vykrájejte z něj kolečka o průměru asi 10cm. Do středu dejte náplň, okraje k sobě přitiskněte a založte. Taštičky dávejte na plech vyložený pečicím papírem. Rozšlehejte vejce a potřete s ním taštičky. Pečte 18-22 minut.

TIPY NA PITÍ NA JAKOUKOLI OSLAVU

  • Bellini: Měkkou broskev oloupejte a vypeckujte. Promixujte s trochou prosecca (šampaňského), můžete i trochu přisladit cukrem. Rozdělte do skleniček a dolijte dalším proseccem (šampaňským). Skvělé je i jahodové nebo malinové bellini – broskev nahraďte 100g jahod či malin.
  • Když do kávy přidáte (menšího či většího) panáka Baileys, získáte tak dobré kafe, že vám MC Café ani Starbucks nebude vůbec chybět.