SVATÝ MARTIN 2015

Nadšená loňskou svatomartinskou oslavou v Jihlavě jsem měla v plánu letos jít rovnou na dvě, navíc do Mackovic, kde můj přítel bydlí.

Jenže intr nepřekvapil, zase mi zkazil radost, a Svatého Martina v Jihlavě jsem nestihla. Díky době večeří máte na výběr, zda nestihnete průvod, anebo ohňostroj. Já v domnění, že průvod jde opravdu dlouho (jak mi to připadalo minulý rok), jsem šla na večeři v pět, kdy vycházel. Na náměstí jsem přišla přesně, když průvod skončil, a viděla pouze ohňostroj.

Svatý Martin v Mackovicích, konaný minulou sobotu, mi to však vynahradil. Tam jsem dokonce i šla v průvodu, spolu s přítelem za vlajkonoše. Okolo tři čtvrtě na pět se všichni účastníci průvodu sešli na konci ulice, odkud jsme vyrazili k obecnímu úřadu. Po okrajích silnice, po níž jsme šli, byla spousta lidí, často i s dětmi, které měly lampiony, a později se všichni vydali za námi. V průvodu kromě nás a Svatého Martina šli světlonoši, holčičky v bílých šatech s vlajkou přicházející zimy, vlajkonoš s vlajkou obce, bubeníci a další.

U obecního úřadu byla tradiční scénka o příjezdu Svatého Martina, po níž jsme se mohli rozejít, a následoval zde jiný program. Nejprve pohádka pro děti, jako další rytířské souboje zajímavé i pro dospělé.

Na druhé straně od „jeviště“ bylo asi šest stánků, se svíčkami, perníčky a občerstvením, což byl svařák, čaj, limonády, párek v rohlíku a klobásy. Já zůstala u svařáku, který na žádné z podzimních a zimních akcí nevynechám.

Ačkoli byl Svatý Martin v Mackovicích menší, než ten jihlavský, podle mě byl lepší. Přestože v Jihlavě je větší průvod a krásný ohňostroj, končí to právě tím. Tedy pak na náměstí ještě hrají kapely, ovšem to už se většina lidí rozejde. Zde byl po průvodu ještě hodinu až dvě další program, a poté kapely. A jak jsem si minulý rok stěžovala, že v Jihlavě nikde neprodávali svatomartinské rohlíčky, tady také ne. Rozdávaly se po průvodu. Ovšem bylo jich mnohem více v poměru k návštěvníkům akce, než v Jihlavě.

A co se týče zvládnutí mé role vlajkonoše… Šla jsem prý o něco více vepředu, než přítel, a z jeviště asi odešla o něco dříve, než jsem měla, to druhé však byl problém organizátorů (odcházela jsem, kdy mi řekli). A to první snad příští rok zlepším.

DESIGNBLOK 2015

Před dvěma týdny jsem byla na designbloku, největší přehlídce bytového designu, šperků a módy ve střední Evropě, především od českých návrhářů, letos s hlavním tématem svoboda. Tentokrát jsem jela do Prahy se školou (loni s mámou) a vzala s sebou ještě svého přítele, za což byl rád.

Byl to druhý ročník, který jsem navštívila, a ačkoli jsem se asi u každého druhého stánku zastavovala se slovy „to je boží“, neubránila jsem se pocitu, že ten loňský ročník byl  přecijen lepší. Předchozí totiž zaujal nejen vystavovaným zbožím, ale celou instalací, místností, ve které je zboží vystaveno. Například rozsvěcení a zhasínání světel za zvuků lesa, podlaha vysypaná pískem, místnost plná mlhy, větve z jehličnanů všude po podlaze. Mohlo to být kvůli vystavujícím firmám (minule si více „vyhrály“), menším dotacím od sponzorů, podle mne to však nejvíce zavinily prostory výstaviště. Ačkoli prostory jsou to hezké, pro Designblok se z mého pohledu nehodí. V této budově se konají veletrhy, na ně se hodí, a v některých částech Designblok i vypadal jako „jenom“ veletrh. Místo pokojů jsou zde pouze „buňky“, což firmy a výrobce značně omezuje v tvoření zajímavého prostředí.

Nejvíce originálně pojatým stánkem se takto skoro stává stánek s občerstvením od White Circus Catering, kde na stole byl mech a dřevo. Když už jsem se zmínila o občerstvení, to musím naopak pochválit, bylo mnohem lépe řešené, než loni.

Výtku mám však ještě jednu. Může to sice být tím, loni byl Designblok rozdělený do čtyř několikapatrových budov, ale letos se mi zdál menší. I podle délky seznamu vystavujících.

Přesunutí části Designbloku do Plzně je diskutabilní, chápu, že když je Plzeň letos městem kultury, tak se to hodilo, a něco mohou vidět i ti, co nemají šanci přijet do Prahy, avšak zase to Pražské výstaviště ochudilo o nějaké výrobky.

Mohlo by se zdát, že na Designblok teď jenom nadávám a nelíbil se mi. Tak to není. Nadchla mě spousta designérů, jen by šlo výstavu celkově udělat lépe. Pro vás, co jste na Designbloku nebyli, anebo byli, a chcete si jej projít znovu, představím svůj výběr toho nejlepšího.

CO MĚ NEJVÍCE ZAUJALO?

Světla

nahoře: Brokis, uprostřed vlevo: Bomma, dole vlevo: Lightworks, napravo od Bomma a Lightwork: De-Sign, napravo dole: EP Studio

Na Designbloku je asi nejvíce firem a designérů zabývajících se světly. Což by mohlo znamenat, že budete navštěvovat různé stánky a bude vám jeden připadat jako druhý. V případě Designbloku to ovšem tak není. Každý designér vytvořil něco originálního, jiného, než další stánek, a proto mě také světla fascinovala.

Brokis jsem si všimla už minulý rok, díky jednoduchým, čistým světlům ze skla, zajímavých tvarů. A letos jsem jim úplně propadla. Jejich nová světla se drží oné čistoty, a vypadají jako letící ptáci, dokonalé spojení nápadu a moderního designu. Se zcela novým materiálem i nápadem přišlo EP Studio se stínidlem ze dřevěných pásů, jenž splňuje čistotu, jako Brokis. Krásné spojení dřeva a moderního designu se taktéž povedlo Lightworks. Že v jednoduchosti je krása dokazuje i Bomma se svými velkými skleněnými „baňkami“. S průhledným sklem si výborně také poradil De-sign, jejichž světla byla očividně inspirována chemickými baňkami.

nahoře vlevo a uprostřed: Beginning, nahoře vpravo: Artemide, uprostřed vlevo a uprostřed: SUPŠ Hradec Králové, uprostřed vpravo: Fakulta designu a umění, dole vlevo a uprostřed: sklářská škola Nový Bor, dole vpravo: Blažek Glass

Skvěle zkombinovat jednoduchost a orient (zdánlivě neslučitelné) se povedlo Artemide a Sebastianu Kitzbergerovi se Štěpánem Smetanou, kteří předvedli světla Beginning ve tvaru krystalu. Pokud bych měla vybrat to nejlepší ze světel, byl by to právě Beginning. Kombinace matného skla, přes které prosvítá jemné, rozptýlené světlo, a vytváří téměř efekt papírového stínidla, kombinované s průhledným sklem v hranách. Čiré sklo, které však dodává světlu zajímavé zvlnění. Vybroušené sklo, na němž žárovka rozzáří spoustu trojúhelníčků, a na zdi promítá mnoho malých „okének“. Dokonalost.

Blažek Glass byl zase jednou z mála firem, která zaujala celkovou expozicí a zapojila lidi do výstavy, aby kolem ní pouze neprocházeli (ať už s úžasem, nebo znudění). Celá místnost byla tmavá, a v ní zářila barevná světla ze skla, na kterých je možno měnit barvu osvícení, což si také každý návštěvník rád vyzkoušel. Ovšem zaujali i designem světel, nejen tím, že si návštěvníci mohli světla „osahat“.

Slyšela jsem názory, že školy nemají na Designbloku co dělat, měla by to být přehlídka profesionálů. Podle mne by tím však byl Designblok ochuzen o část krásných a originálních věcí. Za příklad mohu dát Fakultu designu a umění a jejich neotřelé spojení klasického kamene či dřeva s lehkým moderním barevným plastem, stínidly ve tvaru koule a barevnými kabely. A SUPŠ hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové. U jejich stánku jsem se nemohla odtrhnout od svítidla z trojúhelníků vystřižených z mléka. Krásný design i z minimálních nákladů na materiál. Geniální. Nebo sklářskou školu Nový Bor s futuristickými světly. Studentům této školy se podařilo vytvořit i krásné vázy.

Vázy a sklo

nahoře vlevo: sklářská škola Nový Bor, nahoře uprostřed: Bomma, dole vlevo: Studio MUCK, dole uprostřed: Moser, vpravo: Villa Noailles

Vázy a skleněné mísy a karafy jsou hned druhé po světlech, u čeho jsem se často zastavila. U nich ani nejsem schopná rozhodnout se, co bylo nejlepší, jelikož každá mne zaujala něčím zcela jiným. Již zmíněná Bomma předvedla broušené mísy a skleničky, které v sobě mají něco tradičního a moderního zároveň, avšak vůbec tu protiklady nepůsobí špatně, naopak jsou ve skvělém souladu.

Můj již dlouhodobý „oblíbenec“ Moser toto nespojuje, vyrábí tradiční i moderní vázy a skleničky. Obojí je nádherné a můžete si tak vybrat podle svého vkusu. I když myslím, že i zastáncům moderního stylu by se mohlo zalíbit něco jako z první republiky a naopak.

Neméně krásné jsou vázy od Villa Noailles a Dechem, jež se drží čistoty a jemnosti. Villa Noailles nadchne naprosto novým tvarem a Dechem vázami a stínidly stejného tvaru s lehounce matným, tenkým sklem v jemných barvách. Vázy Studia MUCK nejsou tak jemné, avšak zaujmou svou originalitou. Jsou „kovovou síťkou“ navrchu, kde obvykle nebývá na váze žádný materiál, jíž se do vázy prostrkávají květiny.

nahoře vlevo: Křehký, nahoře vpravo: Milan Pekař, dole: Dechem

Nezastavila jsem se pouze u skleněných váz, ale i u keramických. První byly bílé, pomalované květy v odstínech modré, fialové a červené od Křehký. Další byly od mého loňského „favorita“ Milana Pekaře. I podruhé jsem se naprosto stejně užasle dívala na překrásné vzory na jeho vázách.

Nábytek

nahoře: Grung Design, uprostřed vlevo: Maarten de Celuarer, uprostřed: výběr Formafantasma, uprostřed vpravo: Studio Laššák, dole vlevo: Teek, dole uprostřed: Palatti, dole vpravo: Stockist

Samozřejmě nesmím zapomenout na nábytek. Grung Design si zajímavě „pohrál“ s trojúhelníky (fantastická byla jejich komoda s trojúhelníkovými zrcadly), Maarten de Celuarer zase s „bublinami“. Krásné byly židle s opěrkami, na kterých byly stromy, od firmy Teek, zalíbil se mi jednoduchý stoleček od Stockist, moderní zahradní nábytek Palatti ze dřeva a kovu, i „židlička“ s vystouplými tečkami na sobě z výběru projektů Formafantasma. Panelák formou komody skvěle oživil Laššák, dřevěné obklady firma Silveko, s dřevěnými hranoly vystupujícími ze zdi, čtverci vytvářející různé vzory, či kousky kůry.

nahoře: Vevue Clicquot, dole vlevo: Silveko, dole vpravo: Perfecto Design

Perfecto Design pobavil záchodem ve vzhledu režisérské židle. A ačkoli u Vevue Clicquot je hlavním cílem upozornit na víno, které vyrábí, mou pozornost upoutal jídelní nábytek celý v oranžové.

Produkt

nahoře vlevo a uprostřed: Lexon, nahoře vpravo: Zapálení, uprostřed vlevo a uprostřed: Amatérský design, dole vlevo a uprostřed: Aukce designu 20. století, vpravo dole: No. 19 LAB

Dále mne z produktového designu nadchl Lexon s rádii v retro stylu, jednoduché kovovo-dřevěné konvice No. 19 LAB, a jedinečné, kovové i dřevěné, svícny Zapálení. Povedený byl Amatérský design s Aukcí designu 20. století, vystavené vedle sebe, takže si na své přišel milovník retra (já) i moderního (přítel).

Šperky

vlevo a vpravo nahoře: Blueberries, vpravo dole: Spektrum

Trochu mne mrzelo, že šperků se na Designbloku objevilo méně, než loni, i z těch jsem si však vybrala své oblíbence. Mým novým objevem je Blueberries, která úžasně pracuje s kovem, na náušnicích „pecičkách“ tvoří drobné květiny, na náhrdelníku krystaly… Zdržela jsem se i u Spektra, jejich prsteny jsou pojaté zcela jinak, než všechny ostatní, avšak nejsem si jistá, nakolik by se daly využít pro každodenní nošení.

Papír a tapety

nahoře: Porigami, uprostřed vlevo: S-Paper, uprostřed: Papelote, uprostřed vpravo: Lavmi, dole: Antalis

Na Designbloku se nově objevilo i celkem dost sešitů, papírových výrobků a tapet, což mi udělalo radost, protože právě tato kategorie mě hodně zajímá. U Papelote jsem obdivovala krásné sešity a diáře, i se inspirovala, chtěla bych se také někdy věnovat navrhování sešitů. Jemné a nádherné byly vyřezávané pohlednice Porigami a u vzorníků S-Paper jsem stála celkem dlouho. Kreativitou zaujali Antalis, prodávali kalendáře z papírků, které se daly všelijak spojit, například do kruhu, do trojúhelníku, a tím vlastně do „tvorby“ zapojovali i zákazníky. A zaujali natolik, že jsem si jeden koupila. Úžasné moderní a hravé tapety a textilie představili Lavmi.

Instalace

nahoře vlevo: Heineken, nahoře uprostřed: Ton, nahoře vpravo: ČT Art, uprostřed: Projekt bez konce, dole vlevo: Vitra, dole uprostřed a vpravo: Vitra

Ačkoli ve stáncích zaujaly pouze věci, ne celková instalace, jako minule, u některých se snažili do výstavy zapojit i návštěvníky. Heineken vytvořil „bludiště“ z umělého plátna a kabáty se stejným vzorem k zapůjčení, ve kterých když jste se vyfotili a dali fotku na instagram s jedním z tagů napsaných u stánku, vytiskli vám ji na malý papírek, že vypadala jako z polaroidu. Firma Ton vyrábějící židle vystavila jen pár židlí a za ně dala velkou stěnu, kterou každý mohl pomalovat. S podobným nápadem přišla ČT Art se „stěnou“ z umělého plátna, již návštěvníci mohli popsat a pomalovat lihovkou, a Projekt bez konce, kde se psalo na polystyrenový „hrad“ voskovkami.

Co se týče zajímavých výstav, jako celek, nejen produkty, se mi zalíbila Vitra s domem z dřevěných prken a skvělým posezením/ležením v houpacích sítích.

A pak tu byl ještě Austrian Design Explosion, u kterého nevím, co si mám o něm myslet. Na jednu stranu mi několik kovových „paprsků“, na nichž je zavěšené všechno možné, od motorky až po plastový mozek, připadalo jako skvělá provokace. Ale že bych si řekla „jo, to je dobrý“, to ne, byla to pro mě taková zvláštní změť všeho možného. I když si myslím, že svůj účel „ta změť“ splnila. Je to něco, co prostě strhne pozornost.

Tak se těším a jsem zvědavá na další ročník.

P. S. Já vím, píši o Designbloku o dva týdny později, což je celkem dost, jenže měla jsem teď hodně prací do školy a také vybrat všechny ty fotky, převést je z RAWu do JPG, udělat z nich koláže a napsat třístránkový článek není jen tak.