Kdybych měla shrnout oslavu sestřiných narozenin jednou
větou, řekla bych "zvládli jsme to". Organizace oslavy totiž byla
dost náročná.
Prvním problémem bylo datum. Sestra měla narozeniny v
pondělí, třináctého května. V naší rodině vždycky platilo, že se slavilo v
sobotu nejblíže k narozeninám. Oslava by tedy měla být jedenáctého května.
Jenže já jsem si letošní rok dovolila toto nepsané pravidlo porušit a se slovy
"proč bych měla slavit něco, co se nestalo" jsem uspořádala svou
oslavu první sobotu po narozeninách. Sestře se moje myšlenka moc líbila, takže
by se datum přesunulo na osmnáctého května. Ovšem tou dobou slavila sestra se
svými kamarádkami a nakonec se slavilo pětadvacátého.
Řešil se i dort. Naši oblíbenou cukrárnu U Smetánků,
odkud jsme si roky objednávali dorty na oslavy, zavřeli. A protože jsem
nejzdatnější pekařka z celé rodiny, dostala jsem úkol upéct dort. Sestra chtěla
něco s tvarohem nebo jogurtem a ovocem na piškotu. Víceméně něco od Smetánků.
Já jsem tedy hledala inspiraci a vymýšlela. Nejprve jsem nevymýšlela dorty s
přesnými poměry surovin, pouze něco přibližného, třeba "tenhle korpus
(ukázala jsem na fotografii v časopise) s krémem jako na cheesecake" nebo
"něco jako můj kávový dortík, akorát že ne s kávou ale ovocem".
Všechny mé návrhy mi ale byly zamítnuty s výrazem 'to jsem si na pečení dortu
vybrala tu pravou'. Když už jsem si začínala zoufat, že se k sestřinému ideálu
od Smetánků nikdy nepřiblížím, dostala jsem tento týden v pondělí nápad a
sestře se můj "piškot jako na piškotovou roládu, na něm krém z jogurtu a
šlehačky a na tom ovoce" moc líbil. Během týdne jsem spolu se sestrou a
mamkou doladila poměry, mamka nakoupila, co bylo potřeba a o víkendu jsem už
pekla.
Kvůli zavřené cukrárně u Smetánků jsme měli i menší
problém s chlebíčky. Od nich jsme si na narozeniny objednávali skvělé chlebíčky
namazané bramborovým salátem a obložené šunkou, vejcem, nakládanou okurkou,
rajčetem a trochou petrželky na ozdobení. Já jsem dostala nápad, že bychom
mohli udělat i chlebíčkovou domácí náhradu chlebíčků od Smetánků. Jenže dobrý
bramborový salát se v obchodě dal jen těžko sehnat a domácí se na chlebíčky
zkrátka nehodil. Přišla jsem tedy s dalším nápadem, upéct empandas, argentinské
taštičky z křehkého těsta plněné hovězím masem s paprikou, olivami a vejcem.
Jejich výhoda je, že nejsou klasickým jídlem, kterého je spousta v hrnci a z
něj si každý nakládá na talíř. Jsou tak akorát do ruky a každý si jich vezme,
kolik chce. Všichni tuhle jejich výhodu ocenili a o narozeninovém občerstvení
nebo obědu bylo rozhodnuto.
Další komplikací byla narozeninová obědo-večeře. Kolem čtvrté nebo páté se vždy chodilo do
restaurace. Sestře se moc zalíbila jedna restaurace u Kunětické hory s
venkovním posezením a výbornými steaky. Jenže mělo být venku třináct stupňů a
to opravdu na vysedávání venku není. Další možností byla italská restaurace
Balustráda, kde jsem oslavila narozeniny i já. Sestra ale zkrátka chtěla jít do
'restaurace u Kuňky (Kunětické hory)'. Říkala, že si radši počká, než aby teď
seděla někde v restauraci, a nakonec jsme se domluvili na venkovním grilování u
nás doma.
Nakonec, se ale přes všechny tyhle menší problémy oslava
vydařila a my si ji užili. Můj dort všem moc chutnal, dokonce tak, že si každý
přidal, sestřin přítel mi řekl, že "to je přesně ten dort, jaký jsem si
představoval", sestra mně pochválila "je krásně lehký, jako od
Smetánků" a mamka si zamluvila dort na své narozeniny. Já jsem byla
šťastná, že jsem dort zvládla připravit pouze s menším časovým skluzem, protože
jsme s mamkou v kuchyni společně připravovaly dort a empandas a na poslední
chvíli jsem zjistila, že je cukrárenskému želé vypršela doba spotřeby už před
třemi lety.
Žádné komentáře:
Okomentovat