ZDRAVÉ SNÍDANĚ, SVAČINY A OBĚDY

Uběhl již více jak měsíc od mého návratu do školy a já jsem tento školní rok připravila přes sto svačin a obědů "do krabičky". Snažím se totiž jíst zdravě a pravidelně, pětkrát denně po dvou až čtyřech, ideálně třech hodinách. A právě díky mému požadavku na zdravou stravu musím absolutně zavrhnout kiosek a školní jídelnu, takže si jídlo musím připravovat doma.

Kromě toho, jak je jídlo zdravé, myslím i na rychlost. Často se mi stává, že mě ráno až moc zaujme knížka, časopis, katalog, facebook nebo jakákoli jiná webová stránka a tak na poslední chvíli běžím do kuchyně krájet ovoce a mazat chleba. Pokud jste na tom podobně, mám pro vás několik tipů na zdravé a rychlé jídlo na celý den. A to nejen na 'krabičkové' jídlo.

Den začínám snídaní, ke které si dávám obvykle domácí müsli s jogurtem. Jeho výhodou je, že se dá připravit předem, i když ani to nezabere moc času a můžete ho napéct spoustu najednou. Ráno už pak zbývá jenom smíchat ho s bílým jogurtem. Mimochodem jogurty jsem ochutnala a vyzkoušela už snad od všech značek, a nejlepší je podle mě Hollandia. Jogurt je hustý, takže zasytí, ale nemá příliš kalorií, tuku má tak akorát a má skvělou typicky 'jogurtovou' chuť. A pokud máte k müsli radši mléko, doporučuji kupovat čerstvé, které je s trvanlivým naprosto nesrovnatelné. Má mnohem jemnější chuť.

Müsli připravuji podle tohoto vlastního receptu:

Na plotýnce (střední stupeň) rozpustím v hrnečku 80g másla a 3 lžíce medu a nechám trochu vychladnout. Mezitím si nasekám vlašské ořechy - 1 hrnek (čtvrtlitrový) a nakrájím na kostičky sušená jablka - 1 hrnek. V míse smíchám 3 hrnky ovesných vloček, 1 hrnek špaldové mouky, ořechy, jablka, ½ hrnku rozinek a 2 lžíce skořice. Přidám máslo s medem a promíchám. Rozprostřu na plech vyložený pečicím papírem a peču cca 12 minut v horkovzdušné troubě předehřáté na 160°C.

Příchutě müsli můžete i libovolně obměňovat. Stačí nahradit vlašské ořechy, sušená jablka, rozinky a skořici čímkoliv, co máte rádi.

Ke svačině si obvykle dávám porci ovoce nebo zeleniny a ořechy. Rychlejší by sice bylo vzít si s sebou müsli tyčinku nebo sušenky, ale ty obsahují spoustu cukru. I přes to, jak se o nich tvrdí, že jsou zdravé. Takže raději vykrajuji jádřince a loupám mrkev.

Porcí ovoce nebo zeleniny myslím 80 až 100g. To v praxi znamená například 1 jablko nebo banán, 1 až 2 broskve nebo nektarinky, 2 blumy, 3 švestky nebo meruňky, 7 jahod, 14 kuliček hroznového vína nebo 2 kolečka ananasu. Ze zeleniny to je například 1 paprika, 1 až 2 mrkve, 8 cm kousek okurky, 3 lžíce hrášku nebo kukuřice, ½ cukety, 2 růžičky brokolice, 8 růžiček květáku nebo ¼ menší hlávky salátu. K tomu jím zhruba půl hrsti ořechů.

Skvělý, i když časově trochu náročnější je i tento salát: Oloupejte a nastrouhejte 1 jablko a 1 mrkev. Nasekejte a přidejte 2 lžíce vlašských ořechů. Oslaďte malou lžičkou medu. Jestli nemáte čas loupat a krájet přes týden, připravte si ho o víkendu. Nebudete litovat.

K obědu se mi osvědčil žitný chléb s tvarohovou pomazánkou doplněný zeleninou. Pomazánku si připravuji sama, jako zdravější variantu pomazánkových másel a žervé s výrazně menším obsahem tuku a soli.

Pomazánku připravuji takto: Smíchám vaničku (250g) polotučného tvarohu, ½ balení (přibližně 60g) lučiny a přidám 1 až 3 lžíce mléka (podle potřeby).

Ke chlebu s pomazánkou si beru s sebou 1 až 2 porce zeleniny a když mě můj stále stejný jídelníček omrzí, přidám zeleninu rovnou do pomazánky. Můžete do ní nastrouhat třeba mrkev nebo okurku a dochutit ji pepřem. Skvělé je i nasekat do ní chilli papričku a přidat kapku grepu a dovnitř sendviče dát plátky papriky.

Na oběd jsou dobré i tortilly (moje recepty najdete tady: http://presypis.blogspot.cz/2013/07/k-v-kuchyni-tortilly.html), pokud je zvládnete šikovně zabalit, aby z nich nekapala nebo nevypadávala náplň. Toastům a tortillám ale musíte věnovat trochu více času.

MŮJ ŽIVOT V CHRUDIMI: ZÁŘÍ/DVA MĚSÍCE PRÁZDNIN

Už je to měsíc, co skončilo to krásné, odpočinkové, dvouměsíční období nazývané letní prázdniny. A já nadávám, že jsem zpátky ve škole, v učitelské hře "co všechno žáci vydrží". Aniž bych si uvědomovala, že ty skvělé prázdniny jsou výsadou žáků a pokud bych pracovala, byla bych ve hře "co všechno zaměstnanci vydrží" s mnohem kratší dobou na odpočinek. Dosud by mě nenapadlo nad tím přemýšlet. Ale proč máme dva měsíce prázdnin?

Na první pohled se zdá, že odpověď je jednoduchá. Stanovilo to ministerstvo školství. Jenže proč? Představte si, že jste na ministerstvu školství vy. Proč by měli žáci mít prázdniny?

Hlavně si potřebují odpočinout, to je jasné. Vy ale taky, ne? Nepotřeboval by to každý? Abych to zjistila, zkusila jsem dělat některé domácí práce místo mamky.

Už od prázdnin vymýšlím jídelníček na každý týden. Připadalo mi to primitivní a nechápavě jsem kroutila hlavou nad maminčiným: "Nevíš, co by sis dala? Už je zase čtvrtek a já netuším, co budeme jíst o víkendu. Jak já bych ráda vařila, kdyby mi někdo vymyslel, co!"  První měsíc jsem stále nechápala, druhý jsem už trochu začínala chápat a třetí jsem pochopila dokonale.

Všechna nová jídla, která jsem našla v kulinářských časopisech, jsme už vyzkoušely a já jsem po návratu do školy neměla čas vymýšlet recepty. Nejkritičtější byly víkendy. Minulý čtvrtek jsem dokonce křičela: "Proč musím jíst? Já nechci jíst. Nechci vymýšlet, co budeme jíst!" Pravda, měla jsem výběr zúžený tím, že jsem se snažila jíst zdravě.

Ale zjistila jsem, že by bylo potřeba volna i od té nejjednodušší činnosti. Mimochodem, já bych potřebovala i "oblékací prázdniny", tedy rána bez: "Co si zase vezmu na sebe?"

Nezůstala jsem ovšem jen u takových drobných starostí. O svých, školních prázdninách jsem vařila a měsíc také chodila nakupovat. Přesvědčila jsem se, že vařit by mi opravdu nevadilo, kdybych na to měla čas. Ale ty nákupy…

Začínalo to pěkně otravnou věcí, a to sepisováním nákupního seznamu. Všechno kontrolovat pořád dokola! Když jsem si to odbyla, vyrazila jsem. Tehdy jsem litovala, že jsem se rozhodla pomáhat s nákupy zrovna v létě. Přicházela jsem totiž domů ufuněná, zpocená a s prsty červenými od toho, jak se mi celou cestu zařezávala ucha tašky do ruky.

Na týden jsem také zkusila převzít domácí práce. Zametala jsem, vytírala, utírala prach, uklízela koupelnu a žehlila. Výsledek? Diář jsem sice měla prázdný, ale práce měla víc než dost.

Zavedla bych tedy "prázdniny bez domácích prací", a když vidím některé zlobivé děti, tak i "rodičovské prázdniny". A představa, že bych k nakupování, vaření a domácím pracím měla ještě chodit do zaměstnání, je strašná. Takže "pracovních prázdnin" by bylo potřeba.

Teď ale vážně. Obešli bychom se dva měsíce bez někoho, kdo by navařil, uklidil, vychovával děti, psal noviny, vysílal televizní pořady, prodával, operoval pacienty, hasil požáry? To by prostě nešlo. Jenže dva měsíce bez žáků nám nijak neuškodí.

Napadá mě ještě jeden důvod. Možná byly jedním z důvodů zavedení prázdnin malé děti. Dospělý dokáže soustředit svoje myšlenky na práci, i když ho ven láká sluníčko a terasy kaváren. Děti ne, ty by myslely jen na to, jak si odpoledne půjdou hrát na zahradu.

Ve školách navíc není klimatizace, takže i starší žáci by se nedokázali v létě soustředit. Já osobně jsem tedy z hodin, které byly v době tropických teplot někdy ke konci školního roku, nepochytila vůbec nic.

Zkrátka a jednoduše: Díkybohu, tedy díkyministerstvu za prázdniny.

P.S. Už se těším na ty podzimní…