Každý rok mě ale napadala další otázka. Jak to Ježíšek
všechno stíhá balit a rozdávat? Jak ty dárky vůbec získává? To chodí do
normálních obchodů jako my? Kde na ně ale bere peníze? A pokud má plnit přání
hodným dětem, jak to že spousta zlobivých dětí dostane všechno, co chce, a
některé hodné nic? Počkat, jak vlastně Ježíšek vypadá? Nosí dárky to miminko z
Betléma, malý kluk nebo dospělý Ježíš, jak jsem ho několikrát viděla na kříži?
Nevypadá třeba jako Santa Claus? Proč přichází zrovna ve chvíli, kdy otec
odejde "na záchod", nebo když ho jdeme vyhlížet ven a sestra s
přítelem zůstávají doma? Proč jsem ho nikdy, kdy jsem ho vyhlížela, nespatřila,
i když zvonil během vyhlížení, a tudíž bych ho musela vidět? V mých šesti až
sedmi letech se mi tyto otázky spojily a já na ně našla jednotnou odpověď:
Ježíšek neexistuje. Dárky totiž kupují rodiče a příbuzní.
Byla jsem neskutečně zklamaná a to hned dvakrát. Ježíšek
byl totiž to, díky čemuž jsem ráda slavila Vánoce. Co budou Vánoce bez něj?
Byly tu však otázky, které mě tenkrát trápily mnohem víc. Jak mě mohli mí
nejbližší takto klamat, když jsem jim tolik věřila? To si mysleli, že jsem tak
naivní a hloupá, a jejich lež tudíž neprokouknu? Nedávala jsem na sobě ale nic
znát a pokračovala ve hře "na Ježíška". Nechtěla jsem jim kazit tu
radost, že jejich dítě v něj stále věří.
Že je tomu úplně jinak jsem zjistila až o tři roky
později na dovolené. Byla jsem zrovna s mamkou na Krétě a procházely jsme se po
Agios Nikolaos, chvíli mlčely a já přemýšlela o všem možném. Potom mi ta věta
nějak vyklouzla z pusy. "Víš, že už na Ježíška nějakou dobu nevěřím?"
Možná jsem ji vyslovila proto, že už mě ta vánoční hra přestala bavit. Po
vyslovení této skutečnosti jsem se však dozvěděla, že ani jim Ježíšek nedělá
žádnou radost – znamená pro ně práci navíc. Prý doufali, že co nejdříve přijdu
na to, jak je to s Ježíškem, a pokud ne, měli v plánu říct mi to v blízké době
sami. V Ježíškovi se tedy kouzlo Vánoc neskrývá. Znamená pouze příliš práce pro
dospělé a velké zklamání pro děti.
Co ale dává Vánocím smysl, bez čeho by nemohly být
Vánocemi, v čem se skrývá jejich kouzlo, když ne v Ježíškovi? Tak jsem začala
hledat kouzlo Vánoc.
Jediné, co jsem věděla, bylo, že se rozhodně neskrývá v
úklidu. Mnoho rodin třídí všechny nepotřebné věci, vytírá každou poličku, myje
sváteční nádobí, pere záclony, myje okna a jakkoli jinak se snaží svůj dům
dokonale vyčistit a nablýskat právě v předvánočním období. Podle mě je to ale
zbytečný shon a důvod, proč se Vánoc děsit. U nás se takto neuklízí a nikdy mi
to nechybělo.
V době, kdy jsem si uvědomila, že je maminčina péče
důležitější než otcovy dárky, mě také začínala děsit komerční stránka Vánoc.
To, že vánoční akce, výzdoba a dárková balení se v supermarketech objevují čím
dál dříve, letos už v polovině října, a někteří si na dárky dokonce berou
půjčky. Jak se někteří těší na Vánoce jen proto, že konečně dostanou dárky. A dávají
si jich spousty. Až se v tom jaksi ztrácí Vánoce samotné. Ty by měly mít nějaký
lepší smysl. Neměly by být jenom v nějaké věci.
Tak jsem začala přemýšlet o jejich náboženském významu.
Co když je jejich pointou oslava narození spasitele, Ježíše Krista? Co když
dělám chybu, že nechodím na půlnoční mše? Nepřipravuji se tak o něco? Zřejmě
ne. Vždyť doposud mi to nechybělo. Toto je záležitost pro věřící, což já
nejsem. Pro ně je kouzlo Vánoc skryté v narození spasitele, ale pro mě ne.
Vánoce by tedy neměly být jenom o dárcích, ale není
potřeba, aby měly náboženský význam. Podle mě by měly být především o krásných
chvílích s přáteli a rodinou. A neměli bychom zapomínat ani na tu vánoční
atmosféru, která je požitkem pro všechny smysly.
Oči se pokochají vánoční výzdobou. Jazyk si pochutná na
vánočce, cukroví, bramborovém salátu a kapru. Nos si užije vůně jehličí,
vanilky, skořice, hřebíčku, pomeranče a ořechů. Uši se zaposlouchají do koled.
Hmat si užije hebkých teplých svetrů a ruce se zahřejí u kamen. A mozek je tím
vším tak omámený, že zapomene na všechno špatné a nechá se pohltit tou vánoční
atmosférou. Netřeba vánočního úklidu ani přílišných dárků. Jenom se přestat
hádat a užít si Vánoce všemi smysly. (Což trochu obsahuje i náboženskou stránku
Vánoc – vždyť Kristovo učení bylo hlavně poselství o lásce.)
V tom spočívá moje kouzlo Vánoc. Koneckonců, Vánoce jsou
takové, jaké si je uděláme.
P.S. Pro ještě lepší vánoční atmosféru přidávám recept na
vánočku.
VÁNOČKA
Ingredience:
40g rozinek
40ml rumu
30g čerstvého droždí
200ml mléka pokojové teploty
400g hladké mouky
100g krupicového cukru
40g vanilkového cukru
špetka soli
100g másla
100g másla
4 žloutky
kůra z 1 menšího citronu
40g nasekaných mandlí + 40g plátků mandlí na posypání
1 vejce na potření
Postup:
- Rozinky namočte do rumu a nechte 1 hodinu nabobtnat.
- Mezitím připravte z droždí, poloviny mléka, 2 lžic mouky a 1 lžíce cukru kvásek. Nechte ho 15 minut vzejít na teplém místě. Na středním stupni rozpusťte máslo a nechte jej vychladnout.
- Z mouky, cukru, soli, citronové kůry, mléka, másla, žloutků a kvásku vypracujte hladké těsto, které by se mělo zlehka odlepovat od stěn nádoby. Přikryjte utěrkou a nechte 30 minut kynout na teplém místě. Rozinky mírně slijte a přidejte je do těsta spolu s polovinou zbylého rumu. Přidejte mandle a prohněťte. Přikryjte utěrkou a opět nechte kynout 30 minut na teplém místě.
- Těsto rozdělte na devět dílů a vytvořte z nich válečky. Ze čtyř upleťte základ překládáním krajního přes dva doprostřed. Základ dejte na plech, mírně zmáčkněte a zlehka potřete vejcem. Upleťte cop ze tří válečků, položte ho na základ a zlehka potřete vejcem. Poslední dva válečky stočte, položte navrch a konce pramenů zasuňte pod vánočku.
- Vánočku zpevněte třemi špejlemi, nechte 20 minut kynout, poté potřete rozšlehaným vejcem a posypte plátky mandlí. Pečte 20 minut v troubě předehřáté na 180°C, poté teplotu stáhněte na 160°C a pečte dalších 10-20 minut.
Žádné komentáře:
Okomentovat