SVATOMARTINSKÉ OSLAVY V JIHLAVĚ A ROHLÍČKY

Minulé úterý se v Jihlavě slavil příjezd Svatého Martina. Od něj jsem kromě průvodu očekávala i svatomartinské rohlíčky. Ty jsem ale nakonec neochutnala. Tak jsem si je upekla o víkendu. A zavzpomínala si přitom na Svatomartinské oslavy.

Bylo to totiž takto. Na náměstí byly stánky, kde prodávali svařák (ten úžasně voněl a dostala jsem na něj chuť, ale bylo mi jasné, že by mi ho neprodali), grog, punč, dětský (nealko) punč, langoš, bramborové placky, chipsy, pouťové perníky, pendreky, popcorn a cukrovou vatu, a trdelník, který prostě nikdy na žádné akci nemůže chybět, a jen v jednom stánku (mimochodem u mé oblíbené Muzejní kavárny) měli rohlíčky. Což absolutně nechápu. Na Svatého Martina!

Zahlédla jsem je, jak jsem si před průvodem procházela náměstí, ale spolužačka, která šla v průvodu jako jedna z měšťanů, říkala, že rohlíčky možná budou rozdávat. Nakonec jsme dostali jen čokoládové mince, a když jsem si po průvodu šla pro rohlíček, tak už žádný neměli. To naštve. Další den jsem se dozvěděla, že rohlíčky byly v průvodu, ovšem rozdali je hned zezačátku, protože jich moc nebylo. No, tak už alespoň vím, kam si příště stoupnout.

Jinak když vynechám rohlíčky, co nebyly, akce to byla dobrá. V pět, po setmění, od brány Matky Boží vyšel průvod, ale ke mně (stála jsem v půli nebo druhé třetině cesty) se dostali asi až po půl hodině. Náměstí bylo plné, přesto se mi však podařilo dostat do první řady (bylo nás tolik, že jsme kolem oplocené cesty průvodu stáli za sebou).

Nejprve šli bubeníci, chlapi s truhlou, mniši, kteří rozdávali čokoládové peníze, pak spousta měšťanů, a nakonec Martin na běloušovi s "gardou", který zase rozhazoval peníze. Po průvodu byl i úžasný ohňostroj, tisíckrát lepší, než ten novoroční v Praze. Byl dlouhý a vystřídala se tam spousta efektů. Mezi průvodem a ohňostrojem také hrály nějaké kapely.

Oslavy se mi líbily moc. Stejně jako ty víkendové rohlíčky.

SVATOMARTINSKÉ ROHLÍČKY

Příprava: 30 minut

Kvásek: 15-20 minut

Kynutí: 70 minut

Pečení: 18-22 minut

Množství: 15 rohlíčků

Ingredience:

20g droždí

1 lžíce krupicového cukru

250g hladké mouky

150ml mléka

50g másla

1 sáček vanilkového cukru

špetka soli

1 vejce + 1 na potření

náplň

Postup:

1. V misce smíchejte droždí, krupicový cukr, 1 lžíci mouky a 2 lžíce mléka. Na teplém místě nechte vzejít kvásek, trvá to 15-20 minut. Mezitím rozpusťte máslo a nechte ho vychladnout.
2. Z mouky, vanilkového cukru, soli, mléka, vejce, kvásku a másla vypracujte hladké nelepivé těsto a nechte ho hodinu kynout.
3. Předehřejte troubu na 180°C. Polovinu těsta vyválejte a vykrájejte z něj trojúhelníky. Na jednu stranu trojúhelníků rozprostřete náplň, srolujte je a rohlíčky zahněte. Dávejte je na plech vyložený pečicím papírem a nechte asi 10 minut kynout na plechu. Stejně postupujte i s druhou polovinou těsta. Vejce rozšlehejte a potřete s ním rohlíčky. Pečte 18-22 minut.

JABLEČNO-MAKOVÁ NÁPLŇ:

Oloupejte, očistěte a pokrájejte na plátky 400g jablek. Dejte je do hrnce s 50ml vody, 80g krupicového cukru a 2 lžícemi rumu. Přiveďte k varu a poduste na mírném stupni do rozvaření jablek 15-20 minut. Rozmixujte a vmíchejte 150g mletého máku. Případně ještě vyvařte vodu nebo doslaďte.

TIPY:

• Rohlíčky jsou skvělé také s OŘECHOVOU NÁPLNÍ: V hrnci rozpusťte 3 lžíce medu, přilijte 150ml mléka, řádně promíchejte, vmíchejte 120g mletých vlašských ořechů a vařte bez pokličky 5-10 minut na středním stupni do zhoustnutí. Případně doslaďte.
• Pokud spěcháte, upečte rohlíčky z hotového listového těsta. Ale můžete si i připravit vlastní: http://presypis.blogspot.cz/2014/03/k-v-kuchyni-svatecni-zaviny.html Jsou také skvělé. Na jarmarcích v Chrudimi jsem si zamilovala právě rohlíčky z listového těsta s jablečno-makovou náplní.
• Náplň si připravte mezitím, co bude těsto kynout. Zaplníte tak "časovou mezeru" při pečení, a neztratíte čas.

K. V KUCHYNI: ZELENINOVÉ POMAZÁNKY

Když jsem doma, jím jedno teplé jídlo denně. Studenou večeři nebo oběd (podle toho, kdy mám to teplé jídlo) řeším namazaných chlebem a zeleninou. Jenže kombinace chleba, lučina a paprika nebo mrkev se časem přejí. Proto jsem se rozhodla zeleninu "nacpat" přímo do pomazánky a nahradit s ní lučinu, nebo ji dát přímo na chleba. Všechny recepty jsou na 4 porce.

CUKETOVO-FAZOLOVÁ POMAZÁNKA

Nastrouhejte 1/2 střední nebo 1 malou cuketu. Nadrobno nasekejte 2 stroužky česneku. V pánvi rozpalte 2 lžíce olivového oleje, opečte na něm česnek, přidejte cuketu a na středním stupni opékejte 5-10 minut, až se odpaří voda, dochuťte solí a pepřem a nechte vychladnout. Rozmixujte 1x400g konzervu fazolí, slitou a propláchnutou (nebo 120g sušených fazolí, namočených přes noc a vařených 30-60 minut do změknutí). Nasekejte 2 lžíce petrželky. Promíchejte cuketu, fazole a petrželku, podle potřeby přidejte olej, sůl a pepř.

MRKVOVO-ČOČKOVÁ POMAZÁNKA SE SUŠENÝMI RAJČATY

Oloupejte a nastrouhejte 150g mrkve. Dejte vařit 100g červené čočky na 15-20 minut. V pánvi rozpalte 2 lžíce olivového oleje, přidejte mrkev a na středním stupni opékejte 5-10 minut, až mrkev změkne, dochuťte solí a pepřem a nechte vychladnout. Nechte okapat od oleje a nakrájejte na kostičky 8 sušených rajčat. Rozmixujte slitou čočku s rajčaty. Nasekejte 1 lžíci bazalky. Promíchejte mrkev, čočku a bazalku, podle potřeby přidejte olej, sůl a pepř.

ŘEPOVÁ POMAZÁNKA

Doměkka (15-20 minut) uvařte 1 větší nebo 2 menší řepy a nechte ji trochu zchladnout. Oloupejte ji, pokrájejte na osminky a promixujte s 1 lžící balsamica a 1 prolisovaným stroužkem česneku. Dochuťte solí a pepřem a nechte vychladnout.

Podávejte na chlebu s kozím sýrem a vlašskými ořechy nebo na chlebu namazaném lučinou (já vím, psala jsem, že mě lučina už nebaví, ale v kombinaci s řepovou pomazánkou je skvělá).

HRÁŠKOVO-RICOTTOVÁ POMAZÁNKA

Promixujte 200g mraženého hrášku, šťávu z 1/2 citronu, hrst bazalky, 60g mandlí a 300g ricotty. Dochuťte solí a pepřem.

SEDVIČ S TAPENÁDOU, RAJČATY A MOZZARELLOU

Promixujte 200g zelených oliv, 1 lžíci kaparů, 1 lžičku citronové šťávy a pár lístků bazalky s olejem (přidávejte podle potřeby). Dochuťte solí a pepřem. Nakrájejte na plátky 2 větší rajčata a 100g mozzarelly. Pečivo (bageta nebo bulka) rozkrojte, potřete tapenádou a plňte rajčaty a mozzarellou.

SENDVIČ S TZATZIKI A ZELENINOU

Nastrouhejte nahrubo 1 salátovou okurku a vymačkejte z ní vodu. Nasekejte 1 lžíci kopru. Promíchejte s 300g řeckého jogurtu, 1 prolisovaný stroužek česneku, kopr a 1 lžičku citronové šťávy. Dochuťte solí a pepřem. Nakrájejte 1-2 papriky na proužky, 2 rajčata na plátky a 1/2 okurky na kolečka. Pečivo (bageta nebo bulka) rozkrojte, potřete tzatziki a plňte zeleninou.

Z JIHLAVY: NOVÝ INTR

Takto vypadá na novém intru výhled z pokoje, úžasné stravenky, minizahrádka a budova jídelny, co je na hezkém místě, ale daleko.

Když jsem se v pondělí po rozhodování, ze kterého vzešel přestup na jiný "domov mládeže" vracela do Jihlavy, byla jsem už myšlenkami na novém intru. Na tom starém mě ale vychovatelka ještě stihla naštvat.

V úterý máme školu od osmi do tři čtvrtě na pět, a dovedete si asi představit mé nadšení, když mi po příchodu na intr vychovatelka "na uvítanou" sdělila, že "musíš vytřít všechny skříňky a šuplíky, aby tam nebylo ani smítko, je jedno, že jsi to nedávno vytírala, prostě se to tak dělá, máš na to čas do setmění". V mém plánu bylo chvíli si odpočinout, zajít si nakoupit a sbalit si, ne hned po škole drhnout skříň! Řekla jsem jí, že nevím, jestli to do setmění stihnu, protože si potřebuju něco koupit. Naštěstí mě pustila. Tak jsem běhala po městě, abych přišla na intr ještě unavenější, ale s jídlem na večeři i snídani a učebnicí angličtiny.

Ještě mě stihla vytočit, jak začala "klidně se můžeš vrátit k nám, kdyby se ti tam nelíbilo", na což jsem jí řekla, že jsem tam byla a líbilo se mi tam, a ona reagovala: "No, ale to ještě uvidíš, až zjistíš, jak se tam žije." Měla jsem sto chutí odpovědět, že tady to také vypadalo hezky, než jsem poznala, jak se mi žije se zdejší vychovatelkou. Ale co. Už zbývalo poslední přespání.

Ve středu po škole bylo "velké stěhování". Všechno jsem si posbírala, a protože jsem nechtěla jít nadvakrát, dobelhala jsem se k Matce Boží (nový intr se jmenuje U Matky Boží, kvůli názvu, a tomu, že zde je jedna jeptiška, mu taky někdy říkáme "u jeptišek") s jednou taškou, kufříkem a deskami v jedné ruce, s druhou taškou na pravém rameni a kufrem a kabelkou v druhé ruce. Asi tisíckrát jsem se zastavila, abych si oddychla, nebo upravila, co mi padalo, a dvakrát si přehodila věci v pravé a levé ruce. Do pokoje mi naštěstí s kufrem pomohla jedna paní vychovatelka.

Ta mě zavedla do "dvoupokoje" a tam mi dala vybrat, kde chci bydlet. Do druhého pokoje se chodí přes první, ten je naštěstí oddělený dveřmi, a "chodba", přes kterou do něj chodí, je ze skříní a závěsu. Nejprve jsem zamířila do zadního pokoje, kde "nikdo necourá", ale nakonec jsem si to rozmyslela a stěhovala se do druhého. No, tento pokoj je za plentou, ale připadá mi útulnější, zadní byl totiž hodně velký, a tím i takový prázdný. Vybalila jsem si, povlékla postel a začínala si zvykat na nový intr.

Zezačátku jsem byla hodně zklamaná a moc se mi tam nelíbilo. Jak jsem se tam tolik těšila, nějak jsem si to zidealizovala a naivně si myslela, že intr předtím měl samé mínusy, a nový bude mít jenom výhody. Jenže jak to tak bývá, vše má své pro a proti. První dva týdny jsem se pořád zabývala tím "proti". Avšak jak jsem si to pořád porovnávala, došlo mi nakonec, že tenhle intr je skutečně o hodně lepší.

Nikoho jsem tu neznala a zase jsem byla nová. Brzy jsme se ale seznámily, a teď jsem tu s "novými holkami" radši. Jsou ze sociální školy, která má tento domov mládeže. Tím, že jsem s holkami z jiné školy, také tolik nemyslím na to, že jsem v Jihlavě (rozumějte tomu jako "nejsem doma"). Předtím jsem navíc myšlenkami pořád byla "ve škole".

Problémem bylo taky to, že tady spolubydlící chodí spát docela pozdě. V tomhle jsou jako já – vždycky jsou unavené, ale nedokáží se donutit jít spát. Mně pomáhalo, když na přechozím intru chodily holky spát brzy. To jsem si říkala "sakra, už bych měla jít spát". Tady ne. Bývala jsem hodně unavená a ráno jsem sotva vstala, ale nějak jsem si zvykla, a už mi ta hodina až dvě příliš nechybí. Zvykat jsem si musela i na to, že kvůli pokoji po pěti, který je navíc na menším prostoru, tu mám ještě míň klidu a soukromí. To jsem ale také přestala vnímat jako problém. Učit se vždycky nějak dokážu, a když potřebuju se opravdu hodně soustředit, jdu dolů do vstupní haly, kde jsou i sedačky. A je to tu celkově takové příjemnější.

Místo "panelákového velkoubytování" bydlím spíš v takovém velkém domě, takže to není tak "vymakané", je to tu i starší, a někdy si tu připadám jak u něčí babičky. Kupodivu internet jde však lépe. To "staré kouzlo" se mi moc líbí, stejně jako blízkost centra (miluju, když otevřu okno a vidím město a slyším takový ten městský ruch) a školy (je hned naproti, což je skvělé – můžu si tam zajít, když něco zapomenu, o polední pauze si někdy jdu na intr uvařit kávu).

A vychovatelky, to je něco úplně jiného! Pravidla se tu taky řeší, ovšem oproti tomu předtím asi tak jen z deseti procent. Ano, taky někdy mají své špatné nálady (třeba jednou ráno na mě vychovatelka začala "'Ty nenosíš přezůvky, že?"- neměla jsem, protože jsem si tam jenom šla dát tašku, a "ty nemáš prostěradlo" – vezla jsem si ho domů na vyprání), ale většinou s nimi nemám problém. Nemusíme se hlásit po příchodu ze školy, stačí mít ustlanou postel, nemusíme polštář a peřinu někam schovávat, a není příliš velký problém, když si potřebujeme někam zajít i mimo volno. Vychovatelky a spolubydlící jsou vlastně hlavní důvody, proč tu zůstávám.

Jinak je tu mnoho věcí, které mi nezbývá než skousnout. Studijní doba je od čtyř do šesti, osobní volno do sedmi. Je nastavené pro holky ze sociální školy, ty si stihnou někam zajít před studijní dobou, jenže pro mě to znamená mít studijní dobu hned po příchodu ze školy a mít pouhou hodinu volna, během které se ještě musím navečeřet. Dobré je, že alespoň můžeme odcházet na večeři už od půl šesté a ve středu máme vycházky do devíti a studijní dobu nemáme (a první den jsem se dokonce vyděsila, že můžeme někam jít jen v tu středu). Řeším to takto. V pondělí jdu někam ještě o volné hodině, v úterý nějak tu půlhodinku až hodinku odpočívám (přicházím pozdě, máme školu do tři čtvrtě na pět), ve středu jsou vycházky a ve čtvrtek už se balím.

Je tu také "služba na vrátnici". To znamená od příchodu ze školy až do sedmi sedět v jedné malé místnůstce, a všem, co zvoní, že chtějí dovnitř, otevírat takovým tlačítkem. "Služba na vrátnici" mě štve tím, že by nám mohli jednoduše dát klíče, ale to oni ne, my musíme zvonit a dvakrát za rok sedět na vrátnici.

Nejvíc asi musím "přežít", když si jdu vařit vodu na kávu v olezlé konvi, ve které je rez, špína a vodní kámen, a nejde otevřít, takže ji ani nemůžu vydrhnout.

Pak je zde jídelna, do které se chodí přes půl náměstí (na intru předtím byla přímo v budově), a ještě tam nevaří o moc lépe, spíš hůř. Výběr dvou jídel tu není, boloňská omáčka je mleté maso s červenou vodou rajčatové příchuti, maso samá šlacha a tlusté, že z toho ani nejde vyďoubat nějaký lepší kousek. Ještě že pořád obědvám na Stoupách, kde vaří dobrá jídla, a můžeme si vybrat ze tří. Na snídaně nechodím, nestíhám to. Snídám na pokoji, a v posteli, což je myslím skvělý začátek dne. Naštěstí mi chutná müsli s mlékem, tak si do postele nenadrobím.

Taky si nechodím pro středeční večeře. Ty bych si musela vyzvednout u oběda nebo snídaně. Problém to pro mě moc není, něco si vždycky koupím, jenom bylo hrozné, když jsem se první středu po příchodu na intr, vyčerpaná a hladová, dozvěděla, že nemám večeři. No, alespoň jsem si mohla vychutnat bagetu v muzejní kavárně.

A jejich stravenky, co vypadají hrozně historicky, jsem si zamilovala. Bodování úklidu na pokojích už tolik ne, to mi připomíná, jak jsem jezdila na tábory. Zato velice oceňuji topení – předtím jsem mrzla, teď máme na pokoji hezky teplo, že i mnohdy musíme větrat.

Schůzky s vychovatelkami jsou tu též lepší. Místo každý týden jsou jednou měsíčně, a neřeší se na nich pouze, co děláme špatně, co máme dělat lépe, většinu doby schůzky nám vychovatelka říká různé akce, které budou tento měsíc (ať už na intru, nebo v Jihlavě).

No, prostě jsem si polepšila.