APETIT PIKNIK 2013

O Apetit pikniku

Apetit piknik je gastroakce pořádaná časopisem Apetit. Redakce Apetitu vybírá ze svých oblíbených prodejců a kulinářů – foodblogerů.  Ti potom připraví spoustu dobrot a přivezou je na piknik, kde je prodávají. Základem pokrmů jsou kvalitní suroviny bez přidání umělých nebo 'vylepšujících' látek.

Jako doprovodný program zde na pódiu hrají kapely různých hudebních žánrů, konají se cooking show a probíhá soutěž o nejlepšího kulináře. V minulých ročnících pikniku se volil pouze jeden nejlepší kulinář a vybírala ho porota. Tento rok jsou výherci dva – o jednom mohli hlasováním rozhodnout všichni, kdo přišli, a druhého zvolila redakce. Letos také přibyl program pro děti – na pikniku bude připraveno dětské hřiště a skákací hrad a děti budou mít možnost pomalovat si vlastní kuchařskou čepici nebo ozdobit bavlněné utěrky.

Cesta do Prahy

Protože jsem už asi půl roku nejela nikam dále než do Pardubic, dostávám i z 'výletu' do Prahy cestovní horečku. Probouzím se, ale už je pozdě. Bláznivě pobíhám po domě, snažím se sehnat všechny věci, co si chci vzít s sebou a rychle se oblékám. Spěchám na vlak, ale už je pozdě a ujede mi.

Poté se s obrovskou úlevou probudím doopravdy. "Díkybohu, byl to jenom sen." Je půl páté ráno, jenže jsem tak vyděšená ze svého snu, že už raději neusínám - "Co kdyby se sen stal skutečností?"

V posteli zůstávám do šesti hodin a poté se oblékám, upravuji, balím do kabelky vše potřebné a dávám si ranní kávu pozvolným tempem "mám spoustu času".

Když se s maminkou, která se mnou chtěla jet také, dostaneme na nádraží, zjistím, že času mám více než spoustu. Vlak, kterým jsme měly jet do Prahy, má sedmdesátiminutové zpoždění (což není nic oproti vlaku, který měl jet ve tři čtvrtě na sedm, ale přijel až ve čtvrt na deset). Co teď? Máme se jít podívat do nějakého obchůdku, abychom 'zabily čas' nebo máme zůstat raději na nádraží? Co když vlak zpoždění dožene a ujede nám? Já, stále ovlivněná svým snem, bych raději zůstala na nádraží, ale maminka s větou "No a co tady?" vyráží zeptat se, zda se zpoždění může změnit. Slečna na informacích nám řekne, že padesát minut je jistých, a tak se jdeme podívat do nedalekého knihkupectví.

Čekáme připravené vyrazit a nic. Po chvíli se dovídáme, že vlak má další zpoždění pět minut a já se začínám obávat "Co když bude zpoždění přibývat každých pět minut a budeme tu čekat hodinu?" Naštěstí se mé obavy nevyplnily a vlak konečně přijel. Hledáme svá místa, usedáme a vlak se konečně rozjíždí.

V mém původním plánu bylo najíst se až na pikniku, ale kvůli zpoždění a obrovskému hladu si ve vlaku objednávám jablečný koláč. Vůbec ale nejsem zklamaná. Místo Českých drah cestujeme se Student Agency, která nabízí větší pohodlí, kvalitnější služby a mnohem lepší jídlo za nižší ceny.

Rovnou na hlavním nádraží přecházíme na metro, kam díky sestřině radě trefíme bez zaváhání a po chvíli dojedeme na Florenc.

Když vystoupíme, zjišťujeme, že jsme si nevzaly mapu. Podle mé rady "já bych zkusila tenhle směr" jdeme rovně a maminka se cestou snaží vyptávat kolemjdoucích. Když se potřetí zeptá "Prosím vás, nevíte, kudy se dostanu na Karlínské náměstí?", dozvídáme se, že jdeme správným směrem a měly bychom ujít asi kilometr.

Po zhruba deseti minutách chůze vidíme 'nějaké stromy' a po další minutě už vidíme i kostel. Jsme na místě.

Den na Apetit pikniku

Přicházela jsem z Křižíkovy ulice a procházela kolem kostelu, který mne zaujal stylem stavby (podobný jsem viděla v Italské přímořské vesničce) a chtěla jsem si ho lépe prohlédnout. Zjistila jsem, že kostel je doslova obklopený stánky. Patří také k Apetit pikniku? Po bližším zkoumání jsem spatřila ceduli s nápisem 'Karlínské farmářské trhy'. Říkala jsem si, že bych zde mohla nakoupit opravdu čerstvé ovoce a zeleninu (ne poloshnilé jako v supermarketech), ale těšila jsem se na piknik a tak jsem zamířila ke vstupu.

Přicházela jsem k informacím, kde jsem měla v plánu vzít si piknikové noviny se seznamem všech prodejců a kulinářů. Ale proč je u informací tolik lidí? Po chvíli jsem objevila to 'milé překvapení'. Rozdávali zde stará čísla Apetitu zdarma! Tak jsem si 'ukořistila' rovnou čtyři – prosinec 2012, únor 2013, duben 2013 a květen 2013. Kabelka mne sice táhla k zemi, ovšem řídila jsem se heslem "ber, dokud můžeš, později by už časopisy mohly být rozebrané".

Kromě tíhy kabelky mne v pohybu omezovaly davy lidí – a já jsem se jim také nedivila, byla to opravdu vydařená akce.

Už v červnovém Apetitu s informacemi o pikniku mne zaujala Hanka Šemíková a její pekařství Simply Good (www.simplygood.cz), a tak jsem nejprve zamířila k ní. Nabízela tradiční české koláče i koláčky a muffiny – vše z domácího pekařství, podle poctivých receptů a z kvalitních surovin. Ochutnaly jsme jahodovo-rebarborovou tartaletku, protože mne rebarbora lákala už dlouho, ale doposud jsem se nedostala k tomu, abych z ní něco připravila. Tartaletku jsme snědly u posledního volného stolečku vedle stánku Bread Gap, kde jsme si pročetly piknikové noviny a pobavily se o tom, co chceme ochutnat.

Dále jsme zamířily do 'pivní zóny' námi přejmenované na 'pánskou sekci'. Po celém pikniku se totiž muži vyskytovali pouze jako doprovod, ale sem se klidně vydávali samostatně a prodávalo se zde většinou pivo a grilované maso.

Nás zaujal Pampas Market (www.pampasmarket.cz) se svými empandas – argentinskými taštičkami plněnými masem (nejčastěji hovězím) a různými dalšími ingrediencemi podle chuti (cibule, paprika, vejce, sýr, olivy…). Mnohdy už jsme si je připravovaly doma s hovězím, paprikou, cibulí, vejcem a olivami a byly jsme zvědavé, zda 'tyto' chutnají stejně jako 'naše' nebo se liší. V Pampas Marketu nabízeli hovězí nebo kuřecí empandas, a aby byl náš test poctivý, daly jsme si hovězí.

Empandas z Pampas Marketu byly chuťově výraznější, pálivější, s větším množstvím koření a vůbec jsem v nich nenašla vejce. Ovšem moc udivená jsem nebyla – recepty na empandas se od sebe podle rodiny nebo oblasti Argentiny liší.

Po východu z 'pánské sekce' jsme se vydaly ochutnat cidre od Cidrerie (www.cidrerie.cz). Cirdre je jemně perlivý, mírně alkoholický (4 – 7% alkoholu) jablečný nápoj. Má chuť a vůni podobnou jablečnému moštu a pochází z Francie. Má i 'příbuzného' z Anglie – cider. Zatímco cidre má blíže k vínu, cider je podobnější pivu a má méně alkoholu.

Cidre jste na pikniku mohli ochutnat v odrůdách suchý, polosuchý a sladký. My jsme ochutnali polosuchý, který byl velmi osvěžující a na léto ideální.

Poté jsme obešly všechny stánky prodejců, vybraly favority a já jsem se chtěla zastavit u kaší Naše Kaše (www.facebook.com/nasekase). Jenže jsem byla slovy "mě moc zajímá, jak chutná kozí sýr" přivolána ke stánku Farma Držovice (www.farma.drzovice.info). Nakonec jsem také ochutnala a sýr byl překvapivě podobný tomu kravskému a moc dobrý. Vůbec bych na něm nepoznala, že je kozí!

Po ochutnávce sýru jsme se konečně dostaly k Naší Kaši. Prodejci (zřejmě i výrobci) byli milí a ochotní, nabízeli nám ochutnat všechny druhy, zodpověděli všechny naše dotazy jako "Vážně v tom není cukr?" nebo "Je mák vhodný pro těhotné matky (mou sestru)?" a řekli i nějaké informace navíc.

Kdyby mi někdo řekl, že mi dá ochutnat kaši v biokvalitě bez rafinovaného cukru, barviv, živočišných produktů a lepku, asi bych se trochu bránila. Ovšem po ochutnání této kaše jsem změnila názor – vůbec nebyla kyselá nebo bez chuti. Byla výborná a sladká tak akorát.

Naše Kaše nás fascinovala a strhla přátelskou atmosférou natolik, že jsme si při odchodu z pikniku koupily rovnou tři vaničky.

Jakmile jsme si prohlédly všechny stánky prodejců, vydaly jsme se ke kulinářům. Absolutně nezapomenutelnou se pro nás stala Lucie Glaister (www.glaisterschocolates.com) se svými pralinkami a čokoládovými lanýži, kterou bychom zvolily nejlepší kulinářkou. Ochutnaly jsme pralinku Champagne & raspberries a tohle spojení nás nadchlo.

Při procházení stánků jsme se dále musely zastavit v pražské Francii, neboli u stánku Votre Plaisir (www.facebook.com/votreplaisir.cz) plného francouzských dobrot jako tartelette, tarte, quiche nebo macarons. Daly jsme si macarons, které sice měli i jinde, ale jedly jsme je poprvé a tak jsme chtěly co nejklasičtější verzi – macarons pochází z Francie, takže která verze by mohla být tradičnější než ta ze stánku s francouzskými dobrotami?

Lákaly nás i příchutě vanilka z Martiniku a čokoládová verze Macarons Vrai chocolat, jenže zvítězily malinové makronky. A ze spojení malin v náplni a mandlí v 'těstu' jsme vůbec nebyly zklamané. Právě naopak – nadšené.

Už při smýšlení plánů 'pojedeme na Apetit piknik' jsem měla jasno, že si chci dát na pikniku nějaký cheesecake. Moje přání se mi splnilo u Chez Lucie (luciedvorakova.blogspot.com). Stánek byl skoro poloprázdný a z původní spousty macarons a cheesecaků už moc nezbylo, ale i tak jsem si vybrala svůj kousek cheesecaku s růží a jahodami. Chuť to byla netradiční a možná právě proto jemná a zajímavá.

Po těch sladkostech jsme zkrátka dostaly chuť na něco slaného. A 'něco slaného' nám v části pro prodejce nabídla Sofia Smith (www.sofia-smith.com) s asijskou kuchyní. Z názvů jsme se moc nedozvěděly a tak jsme si prohlédly nabídku a poté objednaly stylem "jednou tuhle hovězí směs v tortille".

'Hovězí směs v tortille' měla exotickou sladkoslanou pálivou chuť a tortilla pálivost skvěle zjemňovala. Zkrátka chuť Asie.

Ke kulinářům nás však za krátkou chvíli přitáhli Piece of Cake (www.pieceofcake.s13.cz) s božskými koláči. Daly jsme si tvarohový s borůvkami, které byste skvěle mohli rozpoznat podle našich modrých jazyků. Trochu jsem se bála, aby koláč nebyl moc sladký, ale moje obavy byly zbytečné. Byl spíše méně sladký, což mi absolutně vyhovovalo, protože jsem si koláč mohla plně vychutnat, aniž by mne přitom rušila spousta cukru.

Polévkárna Karlín (www.polevkarna.cz) mne podobně jako pekárna Simply Good zaujala už v časopise a byla důvodem opět odběhnout k prodejcům. Kvůli názvu 'polévkárna' jsem původně chtěla ochutnat nějakou polévku. Bylo mi ovšem dost velké teplo a zahřát polévkou jsem nepotřebovala. Vybrala jsem si tedy chačapuri, což je něco jako pizza chléb plněný sýrem. Sýr výborně dochutil chleba a jeho slanost mi po všech sladkých jídlech přišla k chuti.

Po tom všem jídle jsme dostaly žízeň a potřebovaly jsme se osvěžit. Zamířily jsme tedy ke stánku Ugo (www.ugo.cz) a objednaly si ovocnou šťávu z melounu, pomeranče a jahody. Protože byl stánek blízko stanu, kde se konaly cooking show, napadlo mne, že bychom se mohly jít podívat a přitom popíjet šťávu. Show ale zrovna skončila a tak jsme se jenom posadily do stínu ve stanu.

Osvěžené šťávou jsme se vydaly směr Tudle Nudle. Nejenže zbožňuji těstoviny a nudle vůbec, Tudle Nudle mne zaujaly i nabídkou nudlí mnoha druhů – polévkové, široké, tenké, špaldové, špenátové, houbové, dýňové, rajčatové, s estragonem a lasagne. K tomu navíc špaldové sušenky, sýrové tyčinky a kachní paštika.

Volba byla jasná: "Když jsem u stánku Tudle Nudle, tak si koupím nudle." Ale které? Lákaly mne skoro všechny druhy. Nakonec jsem vybrala špaldové. To proto, že špalda je pro mne něco nového a já ji chtěla vyzkoušet. Proč ne? Kozí sýr a makronky jsem také měla poprvé a zklamaná jsem rozhodně nebyla.

Cestou ke stánku se zmrzlinou mě 'praštil do očí' stánek Sweet Dots (www.facebook.com/sweetdots) s sušenkami 'ptáčci' a 'cupcakes', cupcaky 'medvídek' a cake pops – vše krásně zdobené a v pastelových barvách. Cake pops byly další novinkou, kterou jsem chtěla na Apetit pikniku ochutnat a tak jsem si jeden koupila. A byl stejně dobrý, jak vypadal.

Když jsem se konečně dostala ke Kateřině Kočičkové a jejímu stánku Tři Kopečky (blog.trikopecky.cz), trochu mne vyděsila dlouhá fronta. Poté jsem ale objevila větší problém – vybrat si zmrzlinu. Nejradši bych si dala všechny. Nakonec byly mými favority čokoládovovišňová a netradiční levandule s medem. Po dlouhém vybírání jsem se rozhodla pro čokovišeň a šly jsme vystát frontu.

Jakmile už to začínalo vypadat trochu nadějně a fronta se posunula, přišel k nám pán s nabídkou: "Pojďte se mnou, jestli nechcete stát frontu na zmrzlinu." Já jsem jeho trik prokoukla a bylo mi jasné, že to bude jiná zmrzlina a říkala jsem to i mamince, ovšem maminka si naivně myslela, že jde o stejnou zmrzlinu uskladněnou někde jinde a odešla za ním.

Kvůli davům, ve kterých bychom se mohly ztratit, mi nezbývalo nic jiného než jít za ní a poté jí říct: "Vidíš. Je to nějaká jiná zmrzlina. A my si teď musíme vystát tu frontu znova." Zmrzlina za to ale stála a spojení čokolády s višněmi mi připadalo dokonalé.

Po koupení zmrzliny jsme se musely rozhodnout, zda jet vlakem ve tři nebo v pět. Já bych nejradši zůstala až do úplného konce pikniku, ale maminka už byla unavená, a ta měla rozhodující slovo. Jely jsme tedy ve tři a mně nezbývalo, než si rok počkat na další Apetit piknik.