Velikonoce nejsou zrovna mým oblíbeným svátkem.
Koledování mi připadá trapné z obou stran – malí kluci se stydí, starší
koledníci se vás snaží buď co nejvíc zpráskat, nebo se bojí, aby vás moc
nezpráskali a jen vás tak divně poťukají.
Zvykla jsem si, že k nám na Velikonoce nikdo nechodí.
Naplánovala jsem si proto, že Velikonoce strávím jinak. Tak, jak jsme to s
rodinou – já, mamka, sestra a její přítel Martin – vždycky chtěli. Tedy u
Martina si nejsem moc jistá, je to přecijen chlap, a těm se tradiční Velikonoce
líbí. Zkrátka jsme se rozhodli Velikonoce oslavit pečením (a následným
pojídáním) beránka, mazanců a jiných dobrot, barvením pár vajec, a tím, že jsme
prostě spolu. Bez návštěv.
Ráno jsme si však všimli koledníků obcházejících domy. A
pak, asi po čtvrt hodině, někdo k našemu nekončícímu překvapení (už asi osm let
u nás nikdo nebyl), někdo přišel i k nám a narušil nám naši představu Velikonoc
bez "té hrozné koledy".
Byli to sousedé z horního konce ulice – tatínek s jedním
zhruba patnáctiletým, druhým asi ročním synem a asi čtyřletou holčičkou.
Protože jsem s nimi ani trochu nepočítala, měla jsem na sobě tepláky a staré tričko (i když obojí
relativně hezké), na nehtech oloupaný lak, vlasy, kterým chybělo velmi málo k
tomu, aby byly potřebovaly umýt, a nabídnout jsem jim mohla pouze šest
jednobarevně nabarvených vajec a pár malých čokoládových vajíček.
Tak jsem se běžela rychle obléknout a mamka jim šla
otevřít. Té mezitím stihli vysvětlit, odkud přesně jsou. Pak nás vyšlehali
(nejmenší u toho řekl pouze "hm, hm") a došla jsem pro vajíčka a
skleničky na panáky, do kterých mamka nalila becherovku (slivovici nemáme)
tatínkovi a staršímu synovi, co měli při mrskání říkanky v duchu "vajíčka
dejte dětem, po kalíšku my chcem". Což se mi vzhledem k našim pár vajíčkům
náramně líbilo. Kromě toho jsme se po sousedově "Nechci být drzý, ale
mohli bysme si potykat, ne?" představili a on nás také pozval na pálení
čarodějnic, kde se prý chtěl seznámit se sousedy.
Pak přišli kluci – dvojčata – odvedle, kteří mile
překvapili novou koledou. Nepamatuji se přesně jakou, ale obehrané "hody,
hody, doprovody" to rozhodně nebylo. A po nich ještě sousedka odnaproti se
svým malým synem. Ten nás pobavil, když na mamku spustil: "Ben, ben, ben,
všechny blechy ven..."
Koledování jsem si sice nezamilovala, ale nakonec jsem
zjistila, že není tak hrozné. Možná to bude tím, že to "trapné koledování"
prostě k Velikonocům patří. A když je to jednou do roka… Tak jo, jsem schopna
přivřít oči a skousnout i koledu.
P.S. Příští rok tedy nakoupíme víc čokoládových vajíček nebo figurek – těch
opravdových vajíček asi nabarvíme zase jenom tolik, kolik jsme schopni
spotřebovat do pomazánky, protože děti stejně nejradši čokoládu, a starší se,
předpokládám, opět raději napijí.
P.P.S. Péct budu určitě stejně.
P.P.P.S. Recept na beránka sem bohužel nedám, protože ten můj se zrovna
nepovedl. Jako náhradu nabízím vajíčkovou pomazánku – ta prostě k Velikonocům
taky patří. Moje je odlehčená, bez majonézy.
VAJÍČKOVÁ POMAZÁNKA
Příprava: 5 minut
Vaření: 10-12 minut
Chladnutí: 5-10 minut
Množství: na 6-8 plátků chleba
Ingredience:
4 vejce
100g lučiny
1 lžička kremžské hořčice
1 lžička citronové šťávy
1 lžička – 1 lžíce mléka na zředění
sůl a pepř
1 nakládaná okurka nakrájená na kostičky nebo 1 lžíce nasekané pažitky
Postup:
- Vejce dejte do osolené vody (osolené proto, aby vejce nevyteklo, když praskne) a přiveďte k varu. Poté vařte natvrdo 10-12 minut.
- Mezitím promíchejte lučinu, hořčici, citronovou šťávu a mléko. Osolte a opepřete. Nakrájejte okurku nebo nasekejte pažitku a přimíchejte.
- Vejce dejte na chvíli zchladnout do studené vody. Oloupejte skořápku, nakrájejte vejce na kostičky a přimíchejte.
