Je Silvestr. Den, kdy by se měli
všichni bavit. Ale já jsem naštvaná. V domě je bordel, ovšem ne kvůli
nějaké oslavě, je to jen kvůli mojí lenosti. Holt jsem si to představovala
jinak. Že se opiju, budu se bavit a užívat si poslední minuty tohoto roku.
Místo toho sedím doma, jak kdyby mi bylo deset. Jediný rozdíl je v tom, že
to není můj dům, místo mámy je tu přítel, a výrazně víc piju.
Silvestr prostě nedopadl. Podobná nuda
jako každý rok. Když ale uvažuji nad uplynulým rokem, docházím k tomu, že
byl vesměs dobrý. Hlavně plný. Za tento rok jsem tolik
nových lidí poznala a prací vyzkoušela, tolik
vína vypila, historek slyšela a zážitků získala, že toho snad i v minulých pěti
letech bylo míň. Sice jsem se míň věnovala blogu, ale víc životu.
Z toho pak vznikla spousta
myšlenek, vjemů a pocitů. Koncem roku jsem pak nad vším přemýšlela, vyhodnocovala,
a urovnávala si všechno v hlavě. A pak dlouho přemýšlela nad tím,
jakou práci bych chtěla dělat. K čemu mám nějakou vnitřní touhu, bavilo by
mě to, možná na to mám, a nějak jsem díky tomu vydělala. Knihařinu a kroniku
jsem takto odsunula jako přivýdělek. Cukrárnu přestala mít jako hlavní cíl,
nejdřív si na ni taky musím vydělat peníze jinde. Jako přivýdělek zařadila taky
kuchařku a knihu (próza). Jako hlavní mi zůstala grafika, případně novinařina,
a dost mě i láká herectví, to chci vlastně už odmala, jen jsem se učila na to
zapomenout.
A
co chci dělat v novém roce?
Spíš než předsevzetí si dávám plány…
Mít svých ideálních 54kg. Poté spoustě
cukroví, bramborového salátu a chlebíčků, se mi dělá špatně při každém pohledu
do zrcadla. Nebo při oblékání džínů. Je jedno, že přiteli se furt líbím. Já
sobě ne. A je důležitý být spokojená sama se sebou.
Znovu se věnovat psané typografii.
Odešel Vyoral (učitel typografie), ztratila jsem část mých problémů (kvůli kterým byla kaligrafie taková terapie), odešla
moje motivace psát. A je to škoda. Je to krásná práce…
Víc psát (o životě i recepty). Anebo
publikovat napsané a donutit se přepisovat recepty. Spíš v tom je můj
problém. Mám napsaný a nepublikovaný článek o Vánocích a asi šest dalších.
Neházet po příteli nádobím. Nebo
jiným způsobem nehrotit naše hádky.
Přečíst hodně knih a vidět hodně
filmů. (Dobrých!)
Vážně chodit na knihařinu. Sice jsem
začala chodit, ale zatím jenom sešila papíry, často to odpadlo nebo se mně
nechtělo. Jak to, že jsem na stáži za týden stihla osm knih a bloků? Asi to bude
tím, že tam bylo teplo. Když je mi zima, tak vždycky zamrznu a nejsem schopná
nic dělat.
Cvičit a tolik nežrat. Souvisí s prvním.
Nedělám si iluze, že se z kavárenského povaleče stane sportovec a uběhnu
maraton, ale aspoň jednou týdně se nějak hýbat. Abych měla hezký tělo a padesát
čtyři kilo.
Pořád se barvit na zrzavo. Protože
tuhle barvu jen tak někdo nemá a sluší mi.
Nemít bordel v hlavě ani pokoji.
Můj systém doposud byl nechávat všechno být a do úklidu se pustit,
až když se v tom fakt nedalo žít.
S přítelem pak ještě máme společné…
Pořádně oslavit silvestra. S řádnou
dávkou alkoholu a petard.
Sehnat byt.
Vydělat prachy.
Každý týden pít. Nejen chodit do
kavárny. Ale není potřeba se vždycky opít. Stačí jedno dvě piva. Množství
alkoholu se odvíjí od příležitosti a peněz.
Koupit dobrou vodní dýmku. A musí
vypadat luxusně.
Jet na filmový festival do Karlových
Varů.
Já ještě přidávám… V zimě jít bruslit.
V létě jít na festival Yanderov a zase dělat vedoucí na táboře.
P.S. Jedno předsevzetí přítele je
dostat se do třeťáku. Já to pořád říkám, že si vůbec nevěří…
P.P.S. A udělal mi radost. Na svém
seznamu má i „zařídit, aby byla spokojená“.
P.P.P.S. U některých plánů jsem celkem
zvědavá na jejich splnění. Já že nebudu žrát a Zdenek se nebude nervovat?
Žádné komentáře:
Okomentovat