STÁŽ NA UMPRUM

pondělí 23. listopadu

Vstávám o hodinu později než normálně, skvělá výhoda stáže. A to ještě vyrážím radši dříve, abych nepřišla pozdě, před UMPRUM přicházím o čtvrt hodiny dříve. Jsem nervózní, jestli se po mě nebude chtít více, než čeho jsem schopná. Poté čekám další čtvrthodinu, učitelka má zpoždění. Během toho se seznámím a pobavím s Eliškou ze třeťáku, co je se mnou na praxi, taky na týden.

Učitelka nás nejprve provede knihvazačskou dílnou, kterou si hned zamiluju. Neskutečné množství krásných papírů a pláten, staré stroje, a taky – litery! (Kovová písmenka, kterými se dříve tisklo.) Naší první prací je vydrhnutí kousků dřeva, asi k podložení něčeho, nevím, k čemu jsou. To kokosové mýdlo a čistič cítím potom na rukou celý den.

Poté máme slovy učitelky „zábavnější práci“, ze zbytků papíru děláme stejné formáty, přitom kontrolujeme směr vlákna, nejprve řežeme papír na leporelo, poté na knížku, nakonec se snažíme zužitkovat co nejvíce zbytků do stejného formátu na další knížku, pokud ji stihneme. Do papírů na naši knížku si pomocí knihařské kosti uděláme rýhu, díky které je snadno ohneme, a skládáme je do složek. Nakonec nalepíme předsádky, lépe přehneme na řezáku, částí, která přidržuje papír při řezání, a dáme do lisu. Končíme asi o půl hodiny později, o půl čtvrté, protože těch zbytkových papírů, co jsme měly nařezat na stejný formát, bylo nekonečně.

Ale atmosféra v ateliéru byla skvělá, všichni byli pohodoví, jak učitelka, tak její žáci, i s druhou „praktikantkou“ jsem si sedla.

úterý 24. listopadu

Dnes to byla největší flákárna, a dnes jsem si UMPRUM zamilovala, ale ne kvůli tomu. Šla jsem do školy na desátou, nejprve jsme drhnuly kovy, potom bylo v plánu jít do ateliéru knihtisku.

V knihtiskařském ateliéru jsem obdivovala statisíce liter, i jsme viděly, kterak jsou složené do bloku, poté jsme šly podívat se i na sítotisk, všichni učitelé pobavili a byli pohodoví, ateliéry krásně vybavené. Vlaďka (naše učitelka) se nás po prohlédnutí ateliérů zeptala, jestli chceme pauzu na oběd. Bylo nám to jedno, ale došly jsme k tomu, že raději jo. „Tak si zajděte na oběd, a pak si ještě prohlídněte knihovnu, máme krásnou knihovnu, a pak už se ani nemusíte vracet.“ Takže jsme končily ve dvanáct, byly tam jen dvě hodiny, a udělaly jedinou drobnou práci.

Knihovna byla další, co jsem si zamilovala. Staré, původní stoly, knížky ještě v patře, na které jste se dostali po „ochozu“, díky čemuž vypadala knihovna jak z Harryho Pottera. A to množství knížek! Z každého oboru něco, od knih z počátků knihtisku po aktuální čísla časopisů o umění.

středa 25. listopadu

Jdu do školy na devátou, dopoledne přeskládáváme papíry a měříme si papíry, ve kterých místech je šití, potom propíchneme. Dostáváme hodinu a půl volno na oběd, já jdu za Bety, doufám, že zajdeme na kafe, která mě nakonec odbyde, tak se po půlhodině nesmyslného mrznutí otáčím.

Zamířím do kantýny, že si v klidu posedím tam. Dávám si štrůdl, který má paní v kantýně podle Vlaďky nejlepší a hlavně pořád čerstvý, je ho kus za pětadvacet korun a je výborný, lákavá jsou ovšem i teplá slaná jídla. Když jsem na odchodu, potkám Elišku, jak sem jde, tak posedím ještě s ní.

Odpoledne chvíli pracujeme se studenty, spolu s nimi se od pana Hybnera učíme šít knihu. (Já a Eliška si to tedy opakujeme.) Učí je v angličtině, tak si ještě zopakujeme i něco z jiného předmětu. Dokončujeme knihy vzadu v dílně, kvůli vysokému počtu studentů, z toho mě bolí záda, mám moc vysokou židli, a pořád se ohýbám.

čtvrtek 26. listopadu

Asi nejvíc pracovní den. Dopoledne lepíme plátno a desky na sešité knihy. O pauze na oběd nás pan Hybner poslal nakoupit stuhy k blokům s lepenou vazbou, potom si dáváme oběd ve školní (kuřácké – může se tu kouřit, všude jsou popelníky, stejně jako i na chodbách, prostě sen pro grafkaře) kantýně. Poprvé, co jsem si ve školní „jídelně“ pochutnala.

Odpoledne šijeme ještě jednu knihu, také lepíme plátno a desky, poté všechny knihy polepujeme benzínovými papíry (škoda že ne vlastními, aby to byl úplně náš výrobek, ale zase krásnými). Končíme o půl páté místo ve tři, jak nás ta práce chytla.

pátek 27. listopadu

Tak, a mám před sebou poslední den. Ach jo, a to jsem si tu školu tak zamilovala. Bereme si knihy z lisu, a děláme ještě další, s lepenou vazbou. Nestíháme, ani nejdeme na oběd, a bereme si je domů s tím, že ještě chvilku jim budeme muset věnovat. Loučím se s panem Hybnerem a doufám, že tu někdy budu moct mít ještě jeden týden praxe.

Komu tento článek nestačil, aby si také oblíbil UMPRUM, zde k tomu dávám důvody:

PROČ MILOVAT UMPRUM

1. Skvěle vybavená knihvazačská dílna, kde se učí všechny možné vazby.
2. Neméně dobře vybavené i ostatní dílny a ateliéry.
3. Pohodoví učitelé.
4. Výborná jídla v kantýně, narozdíl od školních jídelen, které znám.
5. „Prostředí přátelské pro kuřáky“ – asi tak bych to nazvala. Zcela normální dát si s učitelem cigaretu, může se kouřit na chodbách i v jídelně.
6. Knihovna tak dobrá, že ani nemůžete uvěřit, že existuje. Knih je tu neskutečné množství z každého oboru, od velmi starých z počátku knihtisku až po nejnovější vydání. Krásný prostor, staré původní stoly, dvoupatrové regály jak z Harryho Pottera.
7. Mají tam tolik liter, že se jim ani do dílen a ateliéru nevešly, a jsou i na chodbách. A narozdíl od naší školy, kde sice nějaké litery máme, je i studenti běžně používají.