ADVENTNÍ PEČENÍ & MÉNĚ ZNÁMÉ CUKROVÍ

Jak jsem již psala, letos jsem pečení cukroví pojala opravdu ve velkém. Začala jsem klasikou, vanilkovými rohlíčky (letos dokonce troje z různých ořechů – lískové, mandle a vlašské), lineckým, perníčky a medovníčky, a přidala ještě pracny ve svojí, vylepšené úpravě. A poté jsem se pustila do svých „vánočních experimentů“ aneb zkoušení nových receptů na cukroví. Kromě cukroví níže, které jsem dokončila tento víkend, a povedlo se mi, jsem pekla išlské (zavrhnuto kvůli rozpadajícímu se těstu – příšerná práce, chce to víc másla) a linecké s karamelem, které se objevilo na blogu již v roce 2013, ale nyní testuji jinou verzi, která by měla být lepší, tak uvidím, zatím ještě nic nemám.

KLÁŠTĚRNÍ ROHLÍČKY

Množství: 2 plechy/100ks

Ingredience na těsto:

150g hladké mouky

120g vlašských ořechů

30g moučkového cukru

1 žloutek

120g změklého másla nebo hery

40g hořké čokolády

Ingredience na dokončení:

100g vlašských ořechů

150-200g hořké čokolády

Postup:

1. Na vál prosejte mouku a cukr. Ořechy na těsto najemno namelte a přisypte na vál. Přidejte máslo a nastrouhejte čokoládu. Uprostřed udělejte důlek a vlijte do něj žloutek. Vypracujte hladké těsto a nechte ho alespoň 3 hodiny, nejlépe přes noc, odpočívat v lednici.
2. Předehřejte troubu na 180°C. Z těsta vyválejte váleček, nakrájejte ho na kousky, ty potom vyvalujte, tvořte z nich rohlíčky a dávejte je na plech vyložený pečicím papírem. Pečte 12-16 minut, podle tloušťky rohlíčků. Rohlíčky nechte vychladnout.
3. Nahrubo nasekejte (můžete i nahrubo namlít) ořechy na dokončení. Nad vodní lázní rozpusťte čokoládu a z jedné strany v ní máčejte rohlíčky (já jsem si pomohla vidličkami). Poté je pokládejte do talíře vysypaného ořechy. Obalte ořechy a nechte čokoládu zaschnout.

MARCIPÁNKY (MANDLOVÉ MĚSÍČKY)

Množství: 4 plechy/190ks

Ingredience:

200g hladké mouky

150g moučkového cukru

150g mletých mandlí

1 vejce

80g změklého másla nebo hery

1/4 lžičky mleté skořice

1/4 lžičky mletého (lze i podrtit v hmoždíři) hřebíčku

1/4 lžičky mletého anýzu (rovněž lze celý anýz rozdrtit v hmoždíři)

200g bílé čokolády

Postup:

1. Na vál prosejte mouku a cukr. Mandle namelte a přisypte je na vál. Přidejte máslo a koření. Uprostřed udělejte důlek a vlijte vejce. Vypracujte hladké těsto a nechte ho alespoň 3 hodiny, nejlépe přes noc, odpočívat v lednici.
2. Troubu předehřejte na 160°C. Z těsta vyválejte asi 4mm silný plát a vykrajujte z něj měsíčky (nebo jiný tvar, pro který se rozhodnete). Skládejte na plech vyložený pečicím papírem. Pečte 12-14 minut, poté nechte vychladnout.
3. Rohlíčky si vyrovnejte na pečící papír nebo tác. Nad vodní lázní rozpusťte čokoládu a pomocí lžičky s ní z výšky polévejte měsíčky tak, že budete tvořit proužky. Nechte zaschnout.

ČAJOVO-LIMETKOVÉ ZVONEČKY A ANDĚLÍČCI

Množství: 3 plechy/110ks

Ingredience na těsto:

300g hladké mouky

100g moučkového cukru

200g změklého másla nebo hery

1 žloutek

1 lžička limetkové šťávy

kůra z 1 limetky

1 lžíce drceného zeleného čaje

Ingredience na polevu:

1 bílek

160g moučkového cukru

šťáva z 1/2 limetky

zelené potravinářské barvivo

trocha vody

Postup:

1. Na vál prosejte mouku a cukr. Přidejte máslo, kůru z limetky a čaj. Uprostřed udělejte důlek a vlijte do něj žloutek a šťávu. Vypracujte hladké těsto a nechte ho alespoň 3 hodiny, nejlépe přes noc, odpočívat v lednici.
2. Troubu předehřejte na 180°C. Z těsta vyválejte asi 5mm silný plát a vykrajujte z něj andělíčky a zvonky. Skládejte na plech vyložený pečicím papírem. Pečte 12-14 minut, poté nechte vychladnout.
3. Do mísy prosejte cukr na polevu, přilijte bílek a utřete do pěny (pomoct si můžete elektrickým šlehačem). Přidejte limetkovou šťávu. Barvivo promíchejte v trošce vody (co nejméně to jde, jenom kolik je potřeba pro rozpuštění barviva) a trochu také přidejte. Prošlehejte, a barviva postupně přidávejte, dokud nedosáhnete požadovaného odstínu.
4. Polevou naplňte zdobicí tubu (při plnění pomůže vám igelitový sáček s ustřihnutím růžkem – tím i můžete zdobit, pokud zdobicí tubu nemáte) a ozdobte cukroví. Nechte zaschnout.

P.S. Recept na rohlíčky, linecké a první verzi lineckého s karamelem je zde: http://presypis.blogspot.com/2013/12/vanoce-vanoce-prichazeji.html Perníčky, medovníčky a pracny najdete tady: http://presypis.blogspot.cz/2014/12/k-v-kuchyni-vanocni-peceni.html

MŮJ ŽIVOT A NÁZORY: ADVENTNÍ (NE)TĚŠENÍ

Od té doby, co jsem na intru, pro mne advent znamená víkendy strávené pečením. Cukroví věnuji téměř všechen volný čas doma, a počet druhů každý rok navyšuji. Dělám poloviční množství, abychom měli o svátcích na stole všechny tradiční druhy, a mohla jsem přidat i nějaké nové. Stává se z toho nemoc. Má mánie začala roku 2013, kdy jsem poprvé pekla všechno (tedy až na jeden druh, který dělá mamka, mě nepřipadá tak dobrý, že by stál za tu příšernou práci) cukroví já. Tehdy jsem napekla sedm druhů, loni devět, letos mám deset, pokud počítám i nedokončené, a myslím, že ještě přidám nějaké nepečené nebo ze sněhového těsta. A jen se děsím, kolik tun cukroví budu péct za dva roky…

Přes spoustu cukroví, a bohatě nazdobený dům (jako každý rok), mne však vánoční atmosféra nijak nepohltila, ani mi pořádně nedochází, že za týden a půl bude Štědrý den. Vylupování okének v adventním kalendáři vnímám pouze jako „dnes si můžu zase dát nějakou výbornou pralinku“ (mám kalendář Lindt) a ne „o den méně do Vánoc“. Když jsem o týdnu praxí procházela předvánoční Prahou, řekla jsem si pouze, jak je teď Praha hezká, blížící se Vánoce jsem si neuvědomovala.

Připadá mi, že rok od roku si předvánoční čas užívám (prožívám) méně. Už se do mé hlavy i pomalu vkrádá matčina myšlenka „ježiš, zase Vánoce – shánět dárky, péct cukroví, achjo, to bude blázinec“. Ztrácím onu dětskou radost a těšení, které bych si moc přála zase mít. A uvažuji, proč se toto děje.

Velký podíl má na tom asi intr. Nesleduji ubývající okénka v adventním kalendáři, jen jich vyjím několik najednou, jakmile přijedu, nemám onu „domácí pohodu“ co k vánocům patří, a především – intr dělá dny šedivé a stejné, je to systém, co jede podle svého řádu bez výjimek, svátky zde jsou tři věnce a pár ozdob v jídelně, toť vše. Výzdoba však chladnost chování některých zaměstnanců a neměnný řád nezachrání. Škola přidá řadu úkolů a povinností, ve střídání práce a nevlídné budovy se svátky ztrácí, listopad a prosinec se zdají stejnými.

Letos se k tomu přidávají ještě starosti se zařizováním tisku kalendáře a hledáním bytu a lidí na něj, další práce, na reklamě a firemním PF, že na radost z vánoc jaksi nemám čas ani myšlenky. Samozřejmě, částečně za všechno může i zvyšující se věk.

Mě tedy nezbývá než doufat, že příští rok už budeme na bytě, vše potřebné vyřešíme už v listopadu, a kousek své dětské radosti se mi vrátí.

P.S. Sice letos nemám dětskou radost z vánoc, ale velkou radost mi udělalo to, když jsem přítele díky pomáhání mi s cukrovím „vrátila“ do dětství.

P.P.S. A radost mi taky dělají ty dózy s cukrovím. I když to je někdy taky starost…

STÁŽ NA UMPRUM

pondělí 23. listopadu

Vstávám o hodinu později než normálně, skvělá výhoda stáže. A to ještě vyrážím radši dříve, abych nepřišla pozdě, před UMPRUM přicházím o čtvrt hodiny dříve. Jsem nervózní, jestli se po mě nebude chtít více, než čeho jsem schopná. Poté čekám další čtvrthodinu, učitelka má zpoždění. Během toho se seznámím a pobavím s Eliškou ze třeťáku, co je se mnou na praxi, taky na týden.

Učitelka nás nejprve provede knihvazačskou dílnou, kterou si hned zamiluju. Neskutečné množství krásných papírů a pláten, staré stroje, a taky – litery! (Kovová písmenka, kterými se dříve tisklo.) Naší první prací je vydrhnutí kousků dřeva, asi k podložení něčeho, nevím, k čemu jsou. To kokosové mýdlo a čistič cítím potom na rukou celý den.

Poté máme slovy učitelky „zábavnější práci“, ze zbytků papíru děláme stejné formáty, přitom kontrolujeme směr vlákna, nejprve řežeme papír na leporelo, poté na knížku, nakonec se snažíme zužitkovat co nejvíce zbytků do stejného formátu na další knížku, pokud ji stihneme. Do papírů na naši knížku si pomocí knihařské kosti uděláme rýhu, díky které je snadno ohneme, a skládáme je do složek. Nakonec nalepíme předsádky, lépe přehneme na řezáku, částí, která přidržuje papír při řezání, a dáme do lisu. Končíme asi o půl hodiny později, o půl čtvrté, protože těch zbytkových papírů, co jsme měly nařezat na stejný formát, bylo nekonečně.

Ale atmosféra v ateliéru byla skvělá, všichni byli pohodoví, jak učitelka, tak její žáci, i s druhou „praktikantkou“ jsem si sedla.

úterý 24. listopadu

Dnes to byla největší flákárna, a dnes jsem si UMPRUM zamilovala, ale ne kvůli tomu. Šla jsem do školy na desátou, nejprve jsme drhnuly kovy, potom bylo v plánu jít do ateliéru knihtisku.

V knihtiskařském ateliéru jsem obdivovala statisíce liter, i jsme viděly, kterak jsou složené do bloku, poté jsme šly podívat se i na sítotisk, všichni učitelé pobavili a byli pohodoví, ateliéry krásně vybavené. Vlaďka (naše učitelka) se nás po prohlédnutí ateliérů zeptala, jestli chceme pauzu na oběd. Bylo nám to jedno, ale došly jsme k tomu, že raději jo. „Tak si zajděte na oběd, a pak si ještě prohlídněte knihovnu, máme krásnou knihovnu, a pak už se ani nemusíte vracet.“ Takže jsme končily ve dvanáct, byly tam jen dvě hodiny, a udělaly jedinou drobnou práci.

Knihovna byla další, co jsem si zamilovala. Staré, původní stoly, knížky ještě v patře, na které jste se dostali po „ochozu“, díky čemuž vypadala knihovna jak z Harryho Pottera. A to množství knížek! Z každého oboru něco, od knih z počátků knihtisku po aktuální čísla časopisů o umění.

středa 25. listopadu

Jdu do školy na devátou, dopoledne přeskládáváme papíry a měříme si papíry, ve kterých místech je šití, potom propíchneme. Dostáváme hodinu a půl volno na oběd, já jdu za Bety, doufám, že zajdeme na kafe, která mě nakonec odbyde, tak se po půlhodině nesmyslného mrznutí otáčím.

Zamířím do kantýny, že si v klidu posedím tam. Dávám si štrůdl, který má paní v kantýně podle Vlaďky nejlepší a hlavně pořád čerstvý, je ho kus za pětadvacet korun a je výborný, lákavá jsou ovšem i teplá slaná jídla. Když jsem na odchodu, potkám Elišku, jak sem jde, tak posedím ještě s ní.

Odpoledne chvíli pracujeme se studenty, spolu s nimi se od pana Hybnera učíme šít knihu. (Já a Eliška si to tedy opakujeme.) Učí je v angličtině, tak si ještě zopakujeme i něco z jiného předmětu. Dokončujeme knihy vzadu v dílně, kvůli vysokému počtu studentů, z toho mě bolí záda, mám moc vysokou židli, a pořád se ohýbám.

čtvrtek 26. listopadu

Asi nejvíc pracovní den. Dopoledne lepíme plátno a desky na sešité knihy. O pauze na oběd nás pan Hybner poslal nakoupit stuhy k blokům s lepenou vazbou, potom si dáváme oběd ve školní (kuřácké – může se tu kouřit, všude jsou popelníky, stejně jako i na chodbách, prostě sen pro grafkaře) kantýně. Poprvé, co jsem si ve školní „jídelně“ pochutnala.

Odpoledne šijeme ještě jednu knihu, také lepíme plátno a desky, poté všechny knihy polepujeme benzínovými papíry (škoda že ne vlastními, aby to byl úplně náš výrobek, ale zase krásnými). Končíme o půl páté místo ve tři, jak nás ta práce chytla.

pátek 27. listopadu

Tak, a mám před sebou poslední den. Ach jo, a to jsem si tu školu tak zamilovala. Bereme si knihy z lisu, a děláme ještě další, s lepenou vazbou. Nestíháme, ani nejdeme na oběd, a bereme si je domů s tím, že ještě chvilku jim budeme muset věnovat. Loučím se s panem Hybnerem a doufám, že tu někdy budu moct mít ještě jeden týden praxe.

Komu tento článek nestačil, aby si také oblíbil UMPRUM, zde k tomu dávám důvody:

PROČ MILOVAT UMPRUM

1. Skvěle vybavená knihvazačská dílna, kde se učí všechny možné vazby.
2. Neméně dobře vybavené i ostatní dílny a ateliéry.
3. Pohodoví učitelé.
4. Výborná jídla v kantýně, narozdíl od školních jídelen, které znám.
5. „Prostředí přátelské pro kuřáky“ – asi tak bych to nazvala. Zcela normální dát si s učitelem cigaretu, může se kouřit na chodbách i v jídelně.
6. Knihovna tak dobrá, že ani nemůžete uvěřit, že existuje. Knih je tu neskutečné množství z každého oboru, od velmi starých z počátku knihtisku až po nejnovější vydání. Krásný prostor, staré původní stoly, dvoupatrové regály jak z Harryho Pottera.
7. Mají tam tolik liter, že se jim ani do dílen a ateliéru nevešly, a jsou i na chodbách. A narozdíl od naší školy, kde sice nějaké litery máme, je i studenti běžně používají.