Od osmého do dvanáctého září jsme jeli na plenér.
Představovala jsem si ho hodně pohodově. Něco jako krajinářský kurz na
základce, prodloužený a ve větší skupině. Za den nakreslíme dva obrázky, budeme
mít i celkem dost volného času, bude krásné počasí, a když se ochladí, ohřejeme
se v chatě. Pak jsem přijela, a zjistila, že pohodová doba vysedávání po
kavárnách skončila, a musím začít makat.
V pondělí dopoledne jsme se pouze nevybalovali a
neřešili pravidla a organizaci, ale krátce po příjezdu si už sebrali všechno
potřebné a šli na pole kreslit. To znamenalo jít asi kilometr do kopce
s kufříkem a židličkou v jedné a deskami a pitím v druhé ruce,
pak se pokusit usadit tak, abych neseděla nakřivo, nebo se moc nezabořila do
hlíny na poli, a začít tvořit obrázek krajiny. To byla asi moje úplně první
kresba. Na krajinářském kurzu jsem totiž několikrát kreslila architekturu a
krajinu jenom jednou malovala.
Začala jsem rozvržením. Učitelé, kteří nás stále
obcházeli a kontrolovali, mi řekli, že "úplně špatné to není, ale bylo by
lepší toto posunout, tohle zvětšit, no, radši to udělej znovu…". Vzala
jsem si další papír a začala znovu. Tentokrát mi rozvržení prošlo, a začala
jsem s obávanou částí – vykreslováním stromů.
Zkusila jsem jeden strom, ale bylo mi jasné, že to vypadá
příšerně, tak jsem ho raději smazala. Nakreslila a smazala jsem ho asi pětkrát
a pak se raději pustila do jehličnanů, které vypadaly jednodušší. S nimi
jsem byla vcelku spokojená. Od učitelů jsem se však dozvěděla, že to mám moc
podrobné, že když je to v pozadí, nemá to být "stromeček po
stromečku", a "vůbec to nevypadá pěkně". Takže zatímco všichni
měli skoro hotové krásné obrázky, já jsem měla pár jehličnanů, co
"nevypadaly pěkně", a to už byl čas končit.
"Já jsem úplně nemožná! Proč jsem na tuhle školu
lezla? Co tu sakra dělám? Vždyť neumím kreslit. Já jsem tady asi skončila,
tohle na mě není…" Běželo mi hlavou. Avšak i kdybych končila, tenhle týden
jsem tu musela nějak vydržet.
O poledním klidu jsem tedy obrázek, i když v mizerné
kvalitě, dokončila. Po práci jsem si chtěla trochu odpočinout, a přišla kvůli
tomu o pět minut pozdě na odpolední kreslení. Kvůli tomu mi dali učitelé pět
prací navíc. "Tak to je v pr…! Já se tu patlám s obrázky, co
nejsou navíc, a nestíhám je, a ještě mám dělat něco navíc." Jedinou
útěchou mi mohlo být, že pouze sedm spolužáků z jednadvaceti přišlo včas.
Byla jsem tak zdeptaná a nešťastná, že mě učitelé museli
utěšovat slovy "úplně špatný to není, budeš kreslit čtyři roky, a uvidíš, že
se zlepšíš". Když jsem se uklidnila, nezbývalo mi, než se s tím
poprat. Druhá kresba krajiny už byla o něco lepší a stromy v lese byly
ucházející. V úterý jsme dopoledne kreslili domy, které mi i vcelku šly,
odpoledne odraz rostlin na hladině jezera (ten jsem malovala anilinkami, moc
z toho není poznat, o co jde, ale je to krásně barevné) a zase stromy
v lese, co sice nebyly nejlepší, ale špatné také ne. Stále jsem nestíhala
a o každém volnu dodělávala, ale moje obrázky se zlepšovaly. A na tahání
spousty věcí, ke kterým ještě přibyl stojan (což byly naštěstí jen tři tlustší
dlouhé větve stlučené k sobě), jsem si našla systém, aby mi všechno
nepadalo.
Ve středu dopoledne jsme šli potřetí kreslit krajinu. To
se mi už konečně povedla alespoň trochu slušná a odpolední malba (zase pohled
do krajiny) byla srovnatelná s ostatními. Kupodivu jsem i obojí stihla.
Ten den ale také přišla příšerná zima. Zmrzlina od
ředitele, který přijel na chatu kvůli natáčení dokumentu o škole, zvedla pouze
moji náladu, avšak venkovní zimě nepomohla. Byla jsem celá promrzlá, a promrzlá
byla i chata, kde jsem chodila v bundě. Nachladila jsem se a večer byla
schopná jen sedět a pít čaj.
Ve čtvrtek mi bylo ještě hůř, několik skic zvířat jsem
zvládla, ale studie stromů jsem raději kreslila při pohledu z okna.
Nachlazených nás bylo několik, a tak nám jako odpolední práci učitelé zadali
detaily přírodnin – různé listí, květiny, trávy. Ty jsme si natahali dovnitř a
mohli kreslit v chatě. Byla to trochu piplačka, práci vevnitř jsme však všichni
ocenili.
V pátek pak bylo závěrečné hodnocení. Ti, co měli
dobré práce, dostali jedničku a nemuseli dodělávat nic nebo jenom jeden
obrázek. My méně schopní jsme dostali několik prací navíc a žádnou známku. Já
jsem musela nakreslit navíc ještě jednu krajinu (první dvě byly špatné), odraz
rostlin v jezeře (anilinky byly hezky barevné, ovšem odraz tam moc vidět
nebyl), studii listnatého stromu (ta se mi nepovedla, byla málo detailní) a
těch pět skic.
Je to hodně prací, ale netrápila jsem se tím. Hlavní pro mě
bylo, že jsem jela domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat