Důvodem, proč jsem tak dlouho nenapsala žádný příspěvek
na blog, je (kromě bouřky a výpadu proudu) návštěva u příbuzných. Jediný
počítač, který mají, je totiž strýcův notebook. Mívali ještě jeden počítač a
tak jsem plánovala, že přes den, když nebudu mít co dělat, si zajdu na počítač
a budu psát na blog. A protože jsem jela vlakem a brala s sebou už
zrcadlovku, nechtělo se mi tahat i s notebookem a všechno potřebné stáhla
na flash disk. Jenže počítač už dali sestřence, které se ten její pokazil a tak
jsem flash disk použila jen jednou. Strýc si bral notebook do práce, a když se
vrátil, byli už všichni doma a mně se nechtělo sedět sama u počítače, ačkoli
píšu příspěvky ráda.
Nejsem 'milovník přírody' po mamce a místo "jé, já
jsem v přírodě" ode mne uslyšíte spíš "pomoc, já jsem v
přírodě". Děsím se, když je v domě obří komár, letí proti mně nějaký
hmyz (obzvlášť můry a moli), něco po mě lozí nebo když je kuchyň plná mravenců
(jejich 'královny' jsou opravdu nechutné). Ale moravskou přírodu jsem si
zamilovala.
Cestou domů, kdy jsem jela autem s mamkou, jsme
z Velíkové do Olomouce jely objížďkou, která vedla vesnicemi.
Z okýnka auta jsem mohla vidět pole obilí a kukuřice, mezi kterými občas
vyčnívaly listnaté stromy, nebo je přerušovaly polní cesty. Krajina byla různě
kopcovitě zvlněná a za poli jsem mohla vidět hory nebo lesy. Někdy jsme jely i
kolem pole s chmelem nebo vínem. Byla to tak krásná krajina, že bych
nejradši zastavila a prošla se tu. A kdybych byla fotografkou, vybrala bych si
právě tuto krajinu. Je jedno jestli bych chtěla fotit krajiny, módní kolekci
nebo svoje fotky na facebook.
Ale nezaujala mě jenom krajina. Stromky rybízu měly tolik
plodů, že se pod jejich tíhou doslova prohýbaly. Na malinovníku, o kterém
babička říkala "tam už nic není, už je po úrodě" jsem vždycky našla
hrst malin. V Hančině a Hugově zahradě byla spousta stromů plných švestek
a některé i hrušek, skoro pole s jahodníky (škoda, že už bylo po úrodě
jahod), obří ostružinový keř a keříky rybízu, borůvek a josty (něco mezi
angreštem a rybízem). A na babiččině zahrádce byla spousta česneku, cibule,
dýní, cuket, rajčat, fazolí a mrkve, ačkoliv říkala, že tento rok moc zeleniny
není.
P.S. Kdyby se mě chtěl někdo na alespoň hodinu zbavit, stačí mě posadit pod rybízový keř. Budu sbírat a jíst…
Žádné komentáře:
Okomentovat