Minulý víkend měli mamka se sestřiným přítelem Martinem společnou oslavu
narozenin. Společnou proto, že na oslavy si ani jeden z nich moc nepotrpí,
a mají narozeniny krátce po sobě – Martin druhého, mamka dvanáctého.
Oslavu jsem si představovala úplně jinak. Myslela jsem si, že napeču
čokoládový dort, na kterém si při zdobení opět vyhraji s marcipánem, a na
oběd půjdeme do Barabizny. Že zase pojedeme do Prahy. Podle původního plánu
měla také oslava být tento víkend.
Už jsem moc těšila na vymýšlení nového receptu, zdobení dortu i na
Prahu. Ovšem minulý týden ve čtvrtek mamce volala sestra, že k nám
přijedou a oslava bude sedmého. Také říkala, že Martin chce ode mě
k narozeninám dort, jaký jsem pekla sestře (http://presypis.blogspot.cz/2014/05/k-v-kuchyni-narozeninovy-dort-pro-sestru.html). Byla bych šťastná, že má dort takový úspěch, kdyby
mě ale neštvalo, že jsme se předem domluvili na jiném dortu a že budu zase péct
to samé, i když ráda zkouším něco nového. Žádný dárek pro Martina jsem ale
stejně neměla, ani jsem nevěděla co mu koupit, prostě jsem se spoléhala na to,
že něco napeču, a tak jsem se pustila do přípravy dortu.
Abych nepekla naprosto stejný dort, mírně jsem ho pozměnila. Korpus jsem
potírala meruňkovým džemem a na krém uvnitř dortu jsem ještě dala celkem 100g
malin. Navrch jsem místo lesního ovoce použila 1 kiwi nakrájené na kolečka,
100g plátků jahod a 100g malin a vše jsem pro změnu polila zeleným želé
(vyrobila jsem ho z čirého želé se zeleným potravinářským barvivem),
kterého jsem použila poloviční množství. Na okraje dortu potřené krémem jsem
také místo mandlí přitiskla plátky jahod (asi 50g). Tak jsem si alespoň trochu
vyhrála i se starým receptem, a příprava mě bavila.
Stále jsem však byla zklamaná z toho, že jsme nejeli do Prahy.
Kromě toho, že mě nebaví být v Chrudimi, vznikl totiž i problém, že jsme
nevěděli kam na oběd (a přemýšleli o tom ještě v sobotu dopoledne).
V Balustrádě jsme už byli stokrát, Neuperův dvůr je spíše pro chladnější
dny a jiné dobré restaurace jsme v Chrudimi nenašli. S mamkou jsme
tedy hledaly v celém Pardubickém kraji, sestra se dokonce dívala i po
něčem v Hradci Králové. Objevila jsem mexickou restauraci La Cabaňa (http://www.lacabana.cz), od které jsem si slibovala, že to bude
"pardubická Barabizna". Všichni souhlasili a kolem druhé jsme se tam
vydali.
V La Cabaňa
mají i zahrádku, která by byla pro letní den skvělá, ale šli jsme dovnitř,
protože tam bylo mnohem méně lidí. A taky kvůli tomu, že to tam mají velmi
pěkně zařízené. Jsou zde obklady z cihel, dřeva i kamene, dřevěné stoly,
staré nádoby jako dekorace i "starý" nábytek, barevné koberce,
dokonce i umělý strom, který má na větvích malé barevné lucerny a je pod ním
sud plný buráků a jezírko s umělým hadem. Ze stropu tu visí sušená
kukuřice a barevné praporky. Mexická výzdoba se jim zkrátka povedla a je tu
velmi příjemné posezení.
Domácí limonády jako v Barabizně sice nenabízejí, ale i tak můžete
vybírat ze spousty nápojů – ať už alko či nealko. Já si dala
"nedomácí" zázvorovou limonádu a později ještě tonik.
Nabídka jídel je opravdu velká. Líbilo se mi jich hned několik, a vybírala
jsem dlouho, než jsem se rozhodla pro Flautas de Res – tortillu plněnou hovězím
masem a zeleninou, zapečenou s rajčatovou a "zelenou" (nejspíše
z avokáda nebo zelené chilli papričky) omáčkou a sýrem. Mamka si také
objednala zeleninové Flautas. Sestra s přítelem si dali Fajitas – proužky
masa v marinádě se zeleninou, podávané s pšeničnou tortillou. Při
objednávání jsem moc oceňovala, že si můžete zvolit jak hodně pálivé jídlo
chcete (od 1 – mírně pálivé po 3 – extra pálivé). Fajitas byly opravdu výborné
(ochutnala jsem), jenže s Flautas, byl problém, že v něm, jak jsme se
všichni shodli, bylo sýru až moc.
Barabizna to prostě není. Ale je to velmi hezká restaurace, kde vaří
dobrá jídla. Jen bych si příště asi dala trochu pozor na jídla se sýrem. Také
bych už nevynechala Burritos banana - "pečený banán ve skořicové tortille
a s vanilkovým krémem". Mňam.
A proč jsem si ho nedala už v sobotu? Jednak proto, že doma byl
dort. Hlavním důvodem však bylo, že jsme poté šli do Café Bajer. To je skvělá
pardubická kavárna, o které napíši později – líbí se mi natolik, že jí plánuji
věnovat samostatný článek.
Podle očekávání to tedy nebylo, ale nakonec jsem si oslavu užila.
P.S. Stejně se ale těším, až zase pojedu do Prahy.
P.P.S. Článek o Café Bajer můžete čekat během příštího týdne.
Žádné komentáře:
Okomentovat