 |
| Plánuji, plánuji a plánuji... |
S výběrem dovolené jsme s mamkou začaly někdy
v květnu nebo červnu. Obešly jsme cestovní kanceláře a vyžádaly si tam
katalogy – Řecko, Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko… Chtěly jsme jet
k moři. Jenže jsme měly málo peněz a tím pádem i málo možností ohledně
dovolené.
První byla vybrat uspořené peníze a mít "pořádnou
dovolenou". To mamka okamžitě zamítla i přes mé škemrání. "Prosím,
vždyť jsme minulý rok měly letět do Turecka, a pak to zrušily kvůli těm blbým
odletům, tak bysme si to letos mohly vynahradit, byla by to taková naše
poslední dovolená, na které bychom nešetřily, další rok by to už byla nějaká
levná." Odpověď zněla ne.
Dále jsme poté hledaly mezi last-minute, penziony
s vlastní či autokarovou dopravou a farmami s ubytováním na italském
a francouzském venkově. Končilo to tím, že ubytování a doprava byly stejně
drahé, levné hezké hotely vyprodané, mamce se nechtělo cestovat autokarem, mě
se nechtělo být v penzionu "no, kdybychom byly celý den pryč tak se
to dá" anebo bylo něco moc daleko a mamka říkala "tam bych dojet
autem nedokázala, celou cestu určitě ne, a přespávání na jednu noc se shání
těžko".
Tak nám nezbývalo než zvolit třetí možnost. A to mít
dovolenou v Česku. Se zklamáním jsem odložila katalogy Čedok a Firo, a vyměnila
je za sešity "Česko – země příběhů" od Czech Tourism. Hledala jsem i
na internetu, následně připravila návrhy "kam bychom mohly jet" a
předložila je před mamku.
Hrady a příroda Středních Čech s návštěvou Plzně ji
moc nezaujala, do Karlových Varů na filmový festival se jí vůbec nechtělo.
Příroda, města a zámky Jižních Čech a Vysočiny se jí ale líbily hodně. Sever
Čech s pobytem v Liberci, kratší procházkou po horách, návštěvou
muzea bižuterie a skláren, kde bychom si mohly něco vyrobit, se jí líbil také,
ačkoliv ne tolik. K Praze zpočátku měla odpor "dovolená ve městě není
dovolená", ale postupně si ji začínala oblibovat. Já bych nejradši na jih
Čech nebo do Prahy.
Poté za mnou, v poslední červencové pondělí, přišla
s otázkou: "Tak co my a dovolená?" "Záleží, kam bys chtěla
radši. Do Jižních Čech a na Vysočinu, nebo na sever Čech?" Odpověděla
jsem, za předpokladu, že mamce se do Prahy moc nechce. "No problém je
v tom, že já vůbec nevím, jestli tam nebo tam…" "Tak si to
rozmysli. Ještě je čas. Stejně bych chtěla jet až druhý víkend
v srpnu." Každá jsme opět odešly do svého pokoje bez nějakého plánu.
Po pár minutách za mnou však mamka přišla znovu. "A
co ta Praha? Že bychom se ubytovaly U Lasíků? Odtamtud bychom vždycky dojížděly
do Prahy, je to kousek. Mě se totiž moc nechce přejíždět mezi několika místy,
jak to bylo naplánované u jiných dovolených." Byla jsem nadšená. Jak jsem
tak přemýšlela, chodit jen po přírodě, hradech a zámcích, mi jako skvělá
dovolená zrovna nepřipadalo. Ale chodit po Praze znělo hezky. Ubytovat se U
Lasíků taky.
Ovšem U Lasíků neměli volno právě druhý srpnový týden,
kdy jsem chtěla jet. Nezbývalo nám než zarezervovat pokoj od pátku ještě ten týden.
Tak jsem pak hned večer hledala kam zajít, a kde by se dalo skvěle najíst za
dobrou cenu.
Další den jsme šly koupit průvodce Prahou a zjistily, že
je o něco takového docela nouze a průvodce o Česku píší v zahraničí
s českými "přispěvateli". Proč nám musí psát průvodce cizinci
s přispěvateli? Proč nemůžou ti přispěvatelé sami něco napsat? Docela mě
to udivilo. Ale to jsem odbočila. Koupily jsme si tedy toho průvodce a já zase
plánovala.
Dovolenou jsem vymýšlela kulturně-gastronomicky. Že
navštívíme muzea, galerie a výstavy, co bychom chtěly vidět, najíme se
v bistrech, restauracích a cukrárnách, které mám vyhlídnuté delší dobu,
pořádně si projdeme Prahu a všechny její památky. V Praze jsme totiž byly
již mnohokrát, ale vždycky jenom na den, a z toho ještě asi jen dvakrát
jsme chodily po centru (do Prahy většinou jezdíme na nákupy nebo nějaké akce).
Pořádná prohlídka se vyplatila. Kromě památek jsme prošly
různá zajímavá místa, o kterých víme, že v Praze jsou, ale nikdy jsme tam
nebyly, anebo jsou tak málo známé, že jsme o nich ani neslyšely, přestože jsou
poblíž hlavních památek. Já jsem tím objevila kouzlo Prahy, alespoň kouzlo pro
mě – když špatně odbočíte, nebo jenom zajdete o kousíček dál od hlavních
památek, můžete se dostat do krásných zahrad (kde je klid, přestože je poblíž
rušné náměstí) nebo míst, která znáte z filmu, nikdy nevíte, co můžete
najít v té boční uličce.
U Lasíků
 |
| Náš pokoj. |
 |
| Královské snídaně a přítulný chlupatý návštěvník. |
 |
| Sladké koláče (pod sebou zleva): 1. tvarohový s borůvkami, 2. makový s povidly & tvarohem & švestkami & mandlemi, 3. tvarohový s malinami & rybízem, 4. tvarohový s meruňkami & meruňkovou marmeládou & mandlemi, 5. tvarohový s rybízem & meruňkami & nektarinkami, 6. tvarohový s hruškami & povildy & skořicí & mandlemi, 7. tvarohový s meruňkami & rybízem, 8. tvarohový s jablky & povidly & skořicí & vlašskými ořechy, 9. stejný jako 2 a tvarohový s povidly & švestkami & mandlemi, 10. stejný jako 4 a 2 |
 |
| Slané koláče (pod sebou zleva): 1. špenátový se sýrem a cibulí a slaninou, 2. bramborový se smetanou a slaninou, 3. lilkový se slunečnicovými semínky a sýrem, 4. špenátový se sýrem a cibulí, 5. rajčatový se sýrem a bylinkami |
 |
| Dvorek a okolí domu. |
 |
| Interiér hospůdky, bar a sedmikrásky, které jsou výzdobou dokonce i na záchodě (a vypadají tam tak krásně, že jsem si je musela vyfotit). |
Tato hospůdka s ubytováním se mi moc zalíbila
v červencovém Apetitu, kde o ní psali v rubrice "Apetit na
cestách". Jmenuje se podle Josefa Lasíka, kterému dům dříve patřil
(majitelé jsou Mrhálkovi, ne Lasíkovi). Lasík byl kolář, jak je to i napsáno na
tabulce nad vchodovými dveřmi, a proto je výzdobou i několik starých kol. A
paní Mrhálková tu peče výborné KOLáče.
Každý den jsme zde začínaly i končily. Ráno jsme si daly
snídani, pak odjely do Prahy, a pozdě odpoledne nebo večer přijížděly, sedly si
s pitím a jídlem na dvorek, probíraly, kam půjdeme další den, a poté šly do
pokoje, kde jsme si ještě četly nebo povídaly.
Pokoje jsou tu celkem prostorné, postele pohodlné a je tu hezký
starý nábytek, ale koupelna je nová a podle mě i modernější, než v mnohých
hotelech.
Lepší než ve spoustě hotelů mi připadaly i zdejší snídaně.
Dostaly jsme pečivo plus talíř se zeleninou, sýry, máslem, nějakou šunkou a
salámem, místo kterých jsme později dostaly další zeleninu, když jsme se
zmínily, že šunku a salám nám ani nemusejí dávat. To bylo milé překvapení,
čekala jsem, že prostě dostaneme stejný talíř jen bez šunky a salámu. Dalším
milým překvapením bylo, když nám po snídani paní Mrhálková nabídla, ať si
zajdeme ještě pro kousek koláče. Součástí snídaně je i výborná káva nebo čaj (mohly
jsme si vybrat ze spousty pytlíkových nebo požádat o bylinkový z čerstvých
bylinek).
Večeře nebyly o nic horší. Nejsou součástí ubytování,
takže kdybychom chtěly, můžeme někam zajít na jídlo v Praze, ale nám se U
Lasíků moc líbilo. Bylo příjemné, když jsme po dni v ruchu velkoměsta
mohly posedět na dvorku v klidných Úněticích. S koláčem a pitím
samozřejmě. Pro obojí jsme si chodily k baru, kde jsme si vybíraly jeden
z mnoha lákavých koláčů vyrovnaných na pultu (mamce stačil slaný, já nikdy
neodolala a dala jsem si i sladký). Ke koláčům jsem popíjela domácí
bezovou nebo malinovou limonádu – opravdu doporučuji, limonády nejsou přeslazené
a krásně ovoněné bezem nebo s intenzivní chutí malin. Mamka si zase
pochvalovala únětické pivo – "hm, je hezky hořké, takové mám ráda".
Ano, čtyři dny (nakonec jsme zůstaly o den déle, než jsme
původně plánovaly) jsme jedly koláče. Asi si říkáte, jestli se nám to pořád
líbilo. I paní Mrhálková s úsměvem poznamenala: "Vy až od nás
odjedete, tak už ty koláče nebudete chtít ani vidět, ne?" Ale nám pořád
chutnaly. Náplně, kterých bylo hodně na tenkém těstě, paní Mrhálková pořád
obměňovala, takže jsme celé ty čtyři dny měly co ochutnávat. "Těch není
nikdy dost, jsou výborné a díky té spoustě náplní jsou i pokaždé jiné."
Odpověděla jsem tedy paní Mrhálkové. Ona na to: "No, u nás už je nikdo
nejí…" Pravda, možná kdybych tu byla třeba měsíc, tak by mi také přestaly
chutnat, ale byly tak skvělé, že bych je vydržela jíst dlouho.
A dlouho bych tu i zůstala. Protože když se
k výbornému jídlu, hezkým pokojům, klidu vesničky a blízkosti Prahy přidá
příjemné domácí prostředí, milí majitelé, mix hezkého starého nábytku, co je i
v celé hospůdce a výzdoba promyšlená do detailů (kopretiny u svíček, které
večer každý dostane na stůl, kytice kopretin na stolech v hospůdce i
dokonce kopretiny na záchodech, nádherné hrnečky na ranní kávu, ručně psaná
denní nabídka na křídových tabulích), tak se vám odsud vůbec nechce.
 | ||
| P.S. Po koláčích se mi tak stýskalo, že jsem si čtyři dny po příjezdu napekla podobné. |
P.P.S. Kdo jede do Prahy, ubytování U Lasíků vřele
doporučuji. Kontakt, informace o ubytování a rezervaci najdete na jejich
webových stránkách: http://ulasiku.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat